§ 5 občanský soudní řád – Poučovací povinnost soudu
Občanský soudní řád · 99/1963 Sb. · účinné od 1. 7. 2023 · Procesní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 5 občanského soudního řádu stanoví, že soudy mají povinnost poučovat účastníky řízení o jejich právech a povinnostech v průběhu soudního procesu. Soud by měl účastníkům vysvětlit, jaká mají práva (např. právo navrhovat důkazy, vyjádřit se k provedeným důkazům) a jaké povinnosti (např. povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení). (§ 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, znění účinné od 1. 7. 2023)
Klíčová fakta
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 5 odkazuje 766 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 9. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 99/1963 Sb.
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud by měl účastníkům vysvětlit, jaká mají práva (např. právo navrhovat důkazy, vyjádřit se k provedeným důkazům) a jaké povinnosti (např. povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení).
- Poučení se týká procesních práv a povinností, tedy těch, které souvisejí s průběhem soudního řízení samotného.
- Cílem je zajistit, aby i osoba bez právního vzdělání rozuměla tomu, co se v řízení děje a jak může svá práva uplatnit.
Na co si dát pozor
- Poučení se týká pouze procesních práv a povinností, nikoli hmotněprávních otázek sporu.
- Povinnost poučení neznamená, že soud bude za účastníka řízení aktivně jednat nebo mu radit, jak má spor vyhrát.
- I přes poučení je vhodné zvážit zastoupení advokátem, zejména ve složitějších případech.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 5
Jak soudy aplikují § 5
Soud dle žalobce poskytl hmotněprávní poučení o promlčení nároku, čímž porušil rovnost stran, neboť může dát pouze poučení procesní povahy ve smyslu § 5 o. s. ř. Pokud by se soud pokusil o uzavření smíru mezi účastníky, čemuž byly obě strany nakloněny, a nevyslovil svůj právní názor, mohli účastníci uzavřít smír.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že poučení žalobce o tom, koho má ve věci žalovat, přesahuje meze poučovací povinnosti dle § 5 o. s. ř., a že takové poučení zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu, a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení (srov. usnesení ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nálež Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95).
K tomu Nejvyšší soud předesílá, že již v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněném pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že § 5 o. s. ř. je podpůrně (přiměřeně) aplikovatelný (i) v insolvenčním řízení.
Právní otázky
Související
§ 42 Podmínky aktivní legitimace navrhovatele (Nález Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2)