10 C 14/2026-12 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 1. 2026 domáhala zrušení povinnosti hradit výživné na zletilé dítě, neboť žalovaná ke dni 30. 6. 2025 dokončila studium na , právnická osoba, ve , adresa, a od 30. 7. 2025 je vedena na úřadu práce a hledá si zaměstnání. Žalovaná žije celou dobu u otce. Naposled bylo o výživném rozhodnuto zdejším soudem tak, že žalobkyně byla povinna přispívat na výživu tehdy nezletilé žalované částku 1 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném nevznikl. Žalobkyně je v insolvenci.Žalovaná se k návrhu vyjádřila dne 25. 2. 2026 tak, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti matky vůči její osobě. Potvrdila, že již není nezaopatřeným dítětem, neboť dne 30. 6. 2025 ukončila studium a od 30. 7. 2025 je vedena na úřadu práce a aktivně si hledá zaměstnání. Navrhla, aby byla vyživovací povinnost zrušena ke dni 30. 6. 2025.Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání (žalobkyně konkludentně, žalovaná výslovně).Soud učinil následující skutková zjištění:Z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že o vyživovací povinnosti žalobkyně k tehdy nezletilé žalované bylo rozhodnuto tak, že byla soudem schválena dohoda rodičů, podle níž byla žalovaná svěřena do péče otce a žalobkyně jako matka se zavázala přispívat na výživném částku 1 000 Kč měsíčně. Rozsudek v této části nabyl právní moci dne , datum, .Z potvrzení ředitele , právnická osoba, , adresa, bylo zjištěno, že žalovaná ukončila studium na vlastní žádost a od 1. 7. 2025 již není žákyní této školy.Z potvrzení Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že žalovaná je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 30. 7. 2025.Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.Podle § 161 odst. 2 o.s.ř. není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.Při právním hodnocení věci se soud ve smyslu § 163 o.s.ř. zabýval tím, zda došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující zrušení výživného a konstatoval, že tato změna byla prokázána. Žalovaná ke dni 30. 6. 2025 ukončila studium a od 30. 7. 2025 je vedena v evidenci uchazečů od zaměstnání. Žalovaná nárok uznala a se zrušením výživného souhlasila. Soud vzal za svá nesporná tvrzení účastníků, že žalovaná již není odkázána na výživu žalobkyně jako svého rodiče, poté co ukončila studium. Datum zrušení vyživovací povinnosti bylo určeno ode dne 30. 7. 2025, kdy se žalovaná jako uchazeč o zaměstnání stala příjemcem dávky podpory v nezaměstnanosti. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná je schopna se živit sama. V důsledku toho zanikla dle § 911 o. z. povinnost žalobkyně hradit na žalovanou výživné. Soud žalobnímu návrhu vyhověl a rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně stanovené naposled rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , a to ke dni 30. 7. 2025.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. Jelikož žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.