19 C 137/2023-535 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. V předmětné věci soud ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 19 C 137/2023–484, když ve výroku I. mimo jiné rozhodl o částečném zastavení řízení do nároku, které po podání žaloby žalovaný žalobci uhradil za měsíce září 2021 až červen 2022. V předmětné žalobě, kterou žalobce podal dne 20. 9. 2023, se domáhá zaplacení svých nároků z titulu tvrzené dlužné mzdy za období od srpna 2021 do června 2022, přičemž částky za každý jednotlivý měsíc požadoval taktéž s příslušenstvím, úrokem z prodlení. Soud dále ve shora uvedeném rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 241,97 Kč jako dlužného úroku z prodlení v kapitalizované výši za nároky, které uhradil žalovaný žalobci ještě před podáním žaloby. Opomněl však rozhodnout o příslušenství z částek, které žalovaný po podání žaloby uhradil žalobci, a to dne 16. 1. 2024 a které, pokud jde o žalovanou jistinu, tedy představují rozsah zpětvzatého nároku za měsíce září 2021 až červen 2022, tak jak vyplývá z bodu I. rozsudku.2. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.3. Nárok na úhradu příslušenství ze zpětvzatých částek za měsíce září 2021 až červen 2022 žalobci náleží, když se jedná o dlužnou mzdu, která žalobci vznikla po právu a žalovaný při provedení následného výpočtu tuto dlužnou mzdu za každý jednotlivý měsíc v uvedeném období žalobci jednorázově uhradil, a to dne 16. 1. 2024 na jeho účet. Je proto nesporné a prokázané, že po dobu ode dne následujícího po termínu výplaty dlužné mzdy byl v tomto rozsahu žalovaný v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na příslušenství, úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku.4. Soud proto ve věci rozhodl doplňujícím rozsudkem, když o této části předmětu řízení opomněl rozhodnout, a to podle ustanovení § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. a doplnil proto výrok II. rozsudku o další povinnost žalovaného uhradit žalobci dlužný úrok z prodlení vzniklý úhradou části tvrzené dlužné mzdy až po splatnosti každé jednotlivé částky ode dne následující po splatnosti do 15. 1. 2024, když k úhradě došlo dne 16. 1. 2024, tak jak vyplývá z bodu I. tohoto doplňujícího rozsudku.5. V souvislosti s rozhodnutím o doplňující části rozsudku nevznikly stranám prokazatelně náklady řízení, proto rozhodl dále tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o doplňujícím rozsudku tak, jak vyplývá z bodu II. tohoto rozhodnutí.