4 C 159/2020-65 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 219,70 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 10. 11. 2018 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty, a to až do úvěrového rámce 18 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a sjednané poplatky. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách do každého 20. dne v měsíci ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem čerpal 17 996 Kč, žalovaný celkem za poskytnutý úvěr zaplatil částku 2 054,12 Kč, která byla započítána na jistinu, úroky a poplatky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 5. 2019. Žalobkyně tedy v návrhu na zahájení řízení požadovala uhradit částku 20 219,70 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 16 477,67 Kč, poplatků ve výši 295 Kč, poplatků za pojištění ve výši 140,03 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč, smluvních pokut ve výši 2 777Kč a dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 453,02 Kč (tj. úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 16 477,67 Kč za dobu od 16. 5. 2019 do 17. 2. 2020), úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 16 477,67 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 330,94 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 219,70 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení. Dne 12. 12. 2020 žalobkyně doplnila žalobu tak, že se vyjádřila se ke způsobu posouzení úvěruschoposti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Dle ustanovení § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 5. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ustanovení § 2048 a § 2049 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 7. Dle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 10. 11. 2018 vyplývá, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli ujednání, ve kterém se žalovaný vyjádřil ke svým osobním a majetkovým poměrům a svému zaměstnání, kdy uvedl, že je zaměstnán s čistým příjem ve výši 15 000 Kč, s příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč, kdy bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Podpisem smlouvy byl mezi smluvními stranami sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce do 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky a zaplatit roční úrokovou sazbu 26,28 %. Dále byl sjednán balíček pojištění [název], kdy měsíční splátka za pojištění činí 2,5 % z aktuální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. V případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů (ke dni uzavření smlouvy činí 100 Kč za měsíc vymáhání, tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů), smluvní pokutu ve výši 500 Kč (v případě prodlení s nižší částkou, smluvní pokutu maximálně do této částky), jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10% ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné jistiny a úroky z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Dle sazebníku poplatků činí poplatek za vedení účtu 59 Kč. Z úvěrové zprávy pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že žalovaný nemá žádné jiné spotřebitelské úvěry. Dle čl. 7 úvěrových podmínek dojde k zesplatnění úvěru (žádost o jednorázové vrácení úvěru) v případě, že žalovaný dluží dvě a více splátek, nezaplatil splátku déle než tři měsíce, uvedl nepravdivé osobní údaje, porušil některou z povinností vyplývající ze smlouvy nebo bylo na jeho majetek zahájeno exekuční, insolvenční, dědické nebo jiné řízení. Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad žalovaného vyplývá, že žalovaný čerpal dne 28. 11. 2018 částku celkem 17 996 Kč, když dne 30. 11. 2018 uhradil částku 2,12 Kč a dne 20. 12. 2018 částku 2 052 Kč, kdy tyto splátky byly započteny na jistinu, úrok, poplatky a pojištění, následně žalobkyni další splátky neuhradil, kdy mu navíc byla účtována smluvní pokuta celkem ve výši 2 777 Kč, náklady vymáhání ve výši 530 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 5. 2019, včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou závazků vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, tedy částky 19 397,54 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad žalovaného vyplývá, že dlužná částka na jistině činí 16 477,67 Kč, na úroku 4 453,02 Kč, na poplatcích za vedení účtu 295 Kč, na nákladech vymáhání 530 Kč, na pojištění 140,03 Kč, na smluvních pokutách 2 777 Kč, na úrocích 4 453,02 Kč a na zákonných úrocích z prodlení částku 1 330,94 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. 10. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ujednání, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému opakovaně finanční prostředky až do výše 18 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, zaplatit další poplatky a pojistné ve výši 2,5 % z aktuální splátky. Žalovaný celkem čerpal částku 17 996 Kč, avšak tuto částku řádně nesplácel, když uhradil pouze 2 054,12 Kč a dále na splátky ničeho neuhradil. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní v postavení dodavatele, která jednala v rámci své obchodní činnosti a žalovaným jako spotřebitelem došlo po posouzení jeho úvěruschopnosti k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši do 18 000 Kč, a to opakovaně prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný postupně čerpal částku 17 996 Kč, a byl proto dle smlouvy povinen měsíčně žalobkyni hradit splátku ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný však svou povinnost splácet úvěr porušil, když se od splátky splatné 20. 1. 2019 dostal do prodlení a ničeho žalobkyni nehradil. Žalobkyně tak zcela v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami využila svého oprávnění úvěr prohlásit za okamžitě splatný ke dni 15. 5. 2019. Pokud jde o výši sjednaného úroku, soud dospěl k závě