7 C 139/2016-43 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 20.856,99 Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazeného úvěru ze smlouvy uzavřené dne [datum]. 2. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán, z důvodu zahájeného insolvenčního řízení dlužníka [celé jméno žalovaného]. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Před rozhodnutím ve věci samé byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum] zjištěn úpadek žalovaného, byl ustanoven insolvenční správce a bylo povoleno oddlužení. V souladu se zákonem číslo 182/2006 Sb., insolvenční zákon, bylo řízení sp.zn. [anonymizováno] [spisová značka] přerušeno po dobu trvání insolvenčního řízení. 6. Ze seznamu přihlášených pohledávek předmětného insolvenčního řízení soud zjistil, že žalobkyně svou pohledávku uplatněnou v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] v insolvenčním řízení nepřihlásila. 7. Z usnesení Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] má soud za prokázané, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a ve výroku IV. tohoto usnesení rozhodl o osvobození žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenční řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, až tak měli učinit. Citované usnesení nabylo právní moci dne 15. 7. 2021 resp. dne 3. 8. 2021. 8. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Jestliže dlužník splní všechny podmínky oddlužení, osvobodí ho insolvenční soud od zbytku placení pohledávek. Uvedené pohledávky sice nezanikají, ale nadále existují v režimu tzv. naturálních obligací. V nalézacím řízení však takovou pohledávku přiznat nelze. Civilní soud tedy musí posoudit, zda po skončení oddlužení žalobce neuplatnil žalobou v civilním řízení pohledávku, kterou si měl jako věřitel přihlásit do insolvenčního řízení, a pokud takto učinil, což se v daném případě stalo, a dlužník byl současně osvobozen od placení zbytku pohledávek, je žalobu na přiznání takové pohledávky nutno zamítnout. 9. S přihlédnutím ke shora uvedenému závěru soud zamítl žalobu v celém rozsahu, neboť pohledávka žalobkyně měla být přihlášena do insolvenčního řízení a vztahuje se na ni tedy osvobození od placení dle § 414 insolvenčního zákona. 10. Výrok II. rozsudku je odůvodněn ustanovením položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky bod 1 písmeno b) soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč činí 5 % z této částky, v předmětné věci tedy činí soudní poplatek celkem 1.043 Kč. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku celkem 800 Kč. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán. Doplatek soudního poplatku tak činí 243 Kč, proto soud ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. V dané věci byl úspěšný žalovaný, kterému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.