7 C 224/2021-23 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 29.107 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. To vše s odůvodněním, že dne [datum] zjistila při preventivní kontrolní činnosti odběrného místa [obec a číslo] po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení dodané elektřiny, že odběrné místo je nadále pod napětím a žalovaný v uvedeném odběrném místě elektřinu odebírá. Žalobkyně se domáhá náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, která byla vyúčtována fakturou [číslo] ve výši 29.107 Kč se splatností 14 dnů ode dne vystavení faktury. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoli byl k plnění vyzván. 2. Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a uzavřel, že neexistuje žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a [země], kterou by strany sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů, a která by se ve smyslu Článku 307 odstavec 1 Smlouvy o založení Evropského společenství použila namísto Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Soud tedy postupoval podle článku 7 Nařízení, který stanoví, že pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, může být osoba žalována u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; v případě poskytování služeb se pak jedná o místo, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. 3. Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. Podle sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne [datum] má žalovaný povolen trvalý pobyt občana třetího státu (rezident) od [datum] a od [datum] je místo pobytu žalovaného evidováno na adrese dle žaloby. Žalovaný je současně zapsán jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona v živnostenském rejstříku od [datum] dosud a má na území ČR stále platné živnostenské oprávnění s adresou sídla [adresa žalovaného]. 4. Na základě uvedeného proto soud uzavřel, že je příslušným k projednání dané věci. 5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 7. Soud ve věci provedl dokazování listinami - protokolem o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie ze dne [datum] v odběrném místě [obec a číslo], zápisem o kontrole odběrného místa ze dne [datum], podklady pro výpočet výše škody ze dne [datum], stanovením výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny ze dne [datum], vyúčtováním oprávněných nákladů, souhrnem dat o neoprávněném odběru ze dne [datum], fakturou [číslo] na částku 29.107,03 Kč ze dne [datum] se splatností [datum], upozorněním na nepřijatou platbu ze dne [datum], výzvou k úhradě ze dne [datum], z nichž učinil následující závěr o skutkovém stavu: 8. Žalobkyně provedla dne [datum] kontrolu odběrného místa čísla [číslo] odběratele žalovaného na adrese [adresa]. Při kontrole byl zjištěn stav elektroměru a byla provedena demontáž elektroměru. Žalobkyně vyúčtovala škodu způsobenou neoprávněným odběrem ve výši 29.107 Kč a k úhradě vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] splatnou [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 9. Podle ustanovení § 9 odstavec 1 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu číslo 82/2011 Sb. o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. 10. Podle ustanovení § 9 odstavec 12 citované vyhlášky součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny. 11. Podle ustanovení § 1970 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 12. Na základě provedeného dokazování za situace, kdy byl žalovaný v řízení nečinný, má soud za prokázané, že žalovaný po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem z důvodu neplacení ceny dodané elektřiny i nadále odebíral elektřinu v odběrném místě [obec a číslo]. Dne [datum] provedla žalobkyně kontrolu odběrného místa na adrese [obec a číslo]. Při kontrole bylo zjištěno, že odběrné místo nadále odebírá elektřinu. Žalobkyně vyúčtovala škodu způsobenou neoprávněným odběrem ve výši 29.107 Kč a k úhradě vystavila fakturu [číslo] splatnou [datum]. Žalovaný škodu neuhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, co do požadované výše škody za neoprávněný odběr elektrické energie ve výši 29.107 Kč. Soud dále vyhověl žalobě, pokud jde o příslušenství pohledávky, když žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení 10 % ročně z částky 29.107 Kč od [datum] do zaplacení. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně zcela úspěšná. Dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (tj. 2 × 300 Kč za 2 úkony dle §2, odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb., a to návrh ve věci samé a výzva k plnění) a dále 1.456 Kč za zaplacený soudní poplatek dle položky 1, bod 1, písmeno b) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. 14. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.