4 C 308/2022-39 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 11. 2022 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 598 Kč s příslušenstvím jako dluhu na příspěvku do garančního fondu. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná neměla k nákladnímu automobilu jinému než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 22. 4. 2019 do 11. 9. 2019, za což požaduje uhradit 12 598 Kč (tj. 12 298 Kč a 300 Kč poplatek). 2. Žalovaná jako procesní obranu vznesla námitku promlčení ve vyjádření ze dne 31. 8. 2023, neboť měla být porušena zákonná povinnost pojistit vozidlo v období od 22. 4. 2019 do 11. 9. 2019 a navrhla provedení důkazu výpisem z registru silničních vozidel. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu. 5. Dle ustanovení § 4 odst. 1, 3, 4, 5, 6 a 7 zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. 7. Dle ustanovení § 2a vyhlášky, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 8. Dle ustanovení § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Promlčecí lhůta trvá tři roky. 9. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná jako vlastník nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně, [registrační značka], neměla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 22. 4. 2019 do 11. 9. 2019. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě příspěvku ve výši 12 298 Kč dopisem ze dne 30. 1. 2020, která byla žalované doručena dne 10. 2. 2020 fikcí (žalobkyně uvádí 14. 2. 2020), a podle které měla dlužnou částku příspěvku uhradit do 30 dnů od doručení dopisu, avšak žalovaná ničeho neuhradila, splatnost příspěvku tedy nastala v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dne 12. 3. 2020 (žalobkyně uvádí dne 15. 3. 2020). Žalobkyně poté žalovanou dopisem ze dne 30. 4. 2020 vyzvala k úhradě nedoplatku na příspěvku do garančního fondu ve výši 12 298 Kč, 300 Kč na nákladech uplatnění a 135 Kč na úrocích. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 10. 2022 včetně dokladu o odeslání vyplývá, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost jejího soudního vymáhání. 12. V řízení bylo prokázáno žalobkyní předloženým výpisem z registru silničních vozidel, že žalovaná je vlastníkem nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně, [registrační značka], přičemž, ač to bylo její povinností, v uvedeném období od 22. 4. 2019 do 11. 9. 2019, tedy celkem 143 dní, nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 13. Nebylo-li k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je povinností žalované uhradit žalobkyni v souladu s ustanovením § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla příspěvek za každý den porušení povinnosti vozidla pojistit. Výše denního příspěvku činí dle vyhlášky Ministerstva financí pro tento typ vozidla částku 86 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni celkem na příspěvcích do garančního fondu částku 12 298 Kč. Žalobkyni dále dle ustanovení § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla náleží právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyni bylo rovněž přiznáno i příslušenství pohledávky, tj. zákonné úroky z prodlení, a to zcela v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, žalobkyní uplatněno od 16. 3. 2020 do zaplacení. 14. K procesní obraně žalované, vznesené námitce promlčení, soud uvádí, že jestliže je čas plnění ujednán nebo jinak stanoven (např. právní normou), je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (§ 1958 odst. 1 občanského zákoníku). V takovém případě běží promlčecí lhůta bez dalšího ode dne, kdy se stal závazek dospělým (splatným). V daném případě tedy splatnost nastala 12. 3. 2020 (resp. žalobkyní uváděno 15. 3. 2020), k promlčení by tedy došlo nejdříve 12. 3. 2023, avšak žalobkyně uplatnila v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a řádně pokračovala v zahájeném řízení, tedy promlčecí lhůta neběží. Námitka žalované je tedy nedůvodná a soud k ní nepřihlíží. 15. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu příspěvku a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši dlužné částky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupkyni žalobkyně náleží odměna za