7 C 16/2024-60 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 122,70 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů následně byla doba splatnosti prodloužena do [datum]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úrokem 443,84 Kč. Žalovaný svůj dluh nezaplatil a žalobkyně se proto domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 11 489,94 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 4 136,38 Kč za období od [datum] do [datum], poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 632,76 Kč s odkazem na článek VII smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum]. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy podáním ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel na základě informací žadatele uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. K prokázání tvrzení navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o úvěr. 3. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdce žalobkyně [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka 15 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet číslo [bankovní účet]. Úrok byl sjednán ve výši 443,84 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 3 072,58 Kč v případě splatnosti do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému a ve výši 6 145,16 Kč v případě překročení doby splatnosti. 7. Dne [datum] uzavřely smluvní strany dodatek ke smlouvě o půjčce, na základě kterého prodloužili splatnost úvěru do [datum]. V souvislosti s dodatkem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za prodloužení ve výši 693,34 Kč a úrok za dobu prodloužení 56,66 Kč a dále veškeré sankce související s prodloužením splatnosti ve výši 1 798,94 Kč. Z uvedeného dodatku vyplývá, že zapůjčitel (žalovaný) dluží vydlužiteli nesplacenou jistinu 11 489,94 Kč a nesplacený poplatek 6 589 Kč. Žalovaný tedy zaplatil na jistinu částku 3 510,06 Kč. 8. Dle potvrzení o provedené platbě byla dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 15 000 Kč. 9. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu výzvami ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. 10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou [číslo] – seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru [číslo] za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně přípisem ze dne [datum]. 11. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu dne [datum]. 12. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky provedla žalobkyně v rámci vymáhání dluhu dne [datum] cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka. 13. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva doporučenou poštou dne [datum]. 14. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnanec [právnická osoba] s čistým příjmem 37 011 Kč, celkovými výdaji 6 000 Kč, z toho na bydlení 2 500 Kč a ostatní výdaje 3 500 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky bankovních či nebankovních úvěrů. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz, kterým ověřila údaje uváděné žalovaným v žádosti. 15. Soudu je z úřední činnosti známo (výpisy z běžných účtů žalovaného u sp. zn. 7 C 310/2021, sp. zn. 11 C 169/2023), že žalovaný vynakládal nemalé finanční prostředky na sázky již v roce 2019 a v průběhu následujících let 2020 - 2021. 16. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2021 - 2022 bylo proti žalovanému zahájeno 5 občanskoprávních řízení k vymožení dluhů z úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty ještě před uzavřením předmětné smlouvy. 17. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a měl jedno nezletilé dítě (nar. 2013). 18. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném k datu poskytnutí úvěru. 19. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 23. S ohledem na judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo