19 C 312/2020-35 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 24. 4. 2014 do zaplacení, kdy žalovaná částka představuje dluh žalovaného vzniklý ze smlouvy o zápůjčce, kterou 5. 3. 2014 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], jenž svůj nárok za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 postoupil na žalobkyni. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud tuto věc rozhodl bez nařízení jednání, když vyšel z předložených listinných důkazů. 4. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupila v souladu s § 1879 o. z. žalobkyni, čímž byla dána její aktivní legitimace v tomto řízení. 5. Co se týče předmětné smlouvy o zápůjčce, dle tvrzení žalobkyně byla smlouva o zápůjčce uzavřena tím způsobem, že žalovaný na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně vyplnil formulář, ve kterém uvedl, jakou částku požaduje, a dále uvedla údaje ke své osobě, a to údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Odesláním žádosti o zápůjčku současně potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami. Právní předchůdce žalobkyně akceptoval tuto žádost o zápůjčku tím, že žalovanému zaslal na jím uvedený účet požadovanou částku ve výši 1 000 Kč, kterou byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit do 23. 4. 2015. 6. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje, žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel, neboť neprokázala, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal a odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila. Z listin, které žalobkyně předložila k návrhu, sice vyplývá, že tyto mají vazbu k zápůjčce, nicméně z nich není zřejmé, zda mezi účastníky byla někdy uzavřena samotná smlouva (zda proběhl kontraktační proces mezi účastníky) a co přesně bylo jejím obsahem. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají. 7. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, soud dále zkoumal, zda nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, když dle tvrzení žalobkyně měla být částka ve výši 1 000 Kč převedena právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného. Žalobkyně k uvedenému tvrzení předložila poštovní poukázku na částku 1 000 Kč, z níž je zřejmé, že uvedená částka byla vyplacena dne 11. 3. 2014 příjemci [příjmení] [jméno]. Jelikož nebylo prokázáno, že tvrzeným způsobem došlo k obohacení žalovaného (převodem částky 1 000 Kč na jeho účet), a z předložené poštovní poukázky rovněž nevyplývá, že částka 1 000 Kč byla vyplacena žalovanému, soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. 8. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, v řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).