36 C 212/2021-64 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] a žalovaným distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 11 000 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 000 Kč. Z jistiny a poplatku žalobkyně požadovala 8,05% p.a. úrok z prodlení od 20. 10. 2017 do zaplacení. Žalovaný namítal, že úvěr nevyřizoval on, ale stejně jako ve věci projednávané u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 344/2019 s jeho vědomím [jméno] [příjmení]. Jistina úvěru sice byla připsána na účet žalovaného, ale částku vybral a předal [příjmení] [příjmení]. Účastníci se z účasti na jednání omluvili. Žalovaný navrhoval odklad projednání věci, dokud nebude sjednána s žalobkyní náprava, kterou očekával od žaloby podané [datum]. Svá tvrzení blíže nezdůvodnil a není tak zřejmé, jak žaloba s projednávanou věcí souvisí. Pokud měl na mysli žalobu ze dne [datum] podanou u zdejšího soudu dne [datum] na [příjmení] [příjmení], tak ta byla pravomocně odmítnuta, což znamená, že u zdejšího soudu již žádné řízení vedeno není. Jelikož žádost o odročení jednání nebyla důvodná, soud věc v nařízeném termínu projednal a rozhodl. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný uvedením osobních údajů a odsouhlasením úvěrové smlouvy zaregistroval a byl mu na webovém rozhraní zřízen uživatelský účet, v němž požádal o konkrétní úvěr. Po ověření jeho schopnosti úvěr splácet mu právní předchůdce žalobkyně zaslal do uživatelského účtu návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřel. V řízení bylo výpisem z účtu, jehož majitelem a osobou oprávněnou s penězi na účtu disponovat byl žalovaný, prokázáno připsání částky 10 000 Kč ke dni [datum] od právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), proto soud žalovanou zavázal k zaplacení této částky. Na uvedeném závěru nemohlo nic změnit tvrzení žalovaného, že finanční prostředky ze svého účtu sice vybral, ale použil je někdo jiný ([jméno] [anonymizováno]). Není podstatné, kdo prostředky spotřeboval, ale čí majetek se připsáním částky 10 000 Kč na účet zvětšil. Jelikož finanční prostředky byly připsány na účet žalovaného, který byl jediným disponentem účtu, bylo zcela na něm, jak s penězi naloží. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení tak stíhá jeho, protože on se na úkor dlužníka obohatil. Předáním peněz třetí osobě, na tuto osobu povinnost vydat bezdůvodné obohacení nepřešla (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2998/2014). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně prokázala, že žalovanému dne 2. 2. 2021 odeslala výzvu z zaplacení, která byla podle § 573 o. z. žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 2. 2021. Za přiměřenou lhůtu k zaplacení lze považovat tři pracovní dny, tj. do 10. 2. 2021. Neplnil-li žalovaný, je ode dne následujícího v prodlení a žalobkyni počínaje dnem 11. 2. 2021 přísluší úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení jen ve výši 8,05 % ročně, proto soud vázán jejím návrhem zavázala žalovaného k zaplacení 8,05% p.a. úroku z prodlení z přiznané částky 10 000 Kč za dobu od 11. 2. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Žalobkyně uspěla v řízení s částkou 10 571 Kč (jistina 10 000 Kč, přiznaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodnutí částkou 571 Kč), což představuje 73 % předmětu řízení (14 564 Kč – 11 000 Kč jistina, 3 564 Kč žalovaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodnutí). žalobkyni tak příslušelo právo na náhradu 46 % (73 % - 27 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 071 Kč, což představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 2,5× 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění z [datum] (chybí právní rozbor), návrh na vydání elektronického platebního rozkazu; za doplnění návrhu soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly a mohly být obsaženy již v návrhu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3×100 dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 221 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 953 Kč (46 % z 2 071 Kč) je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.