36 C 240/2021-41 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné pohledávky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 25 654 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 13 800 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 486 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 368 Kč za prodlení s vrácením zápůjčky, náklady za zaslání upomínek ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] ve výši 2 000 Kč. Z jistiny a poplatku žalobkyně požadovala 10% p.a. úrok z prodlení od 18. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný vyplněním žádost o poskytnutí zápůjčky učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce, který elektronicky podepsal PIN kódem, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo. Po uzavření smlouvy o zápůjčce mu tato byla včetně všeobecných obchodních podmínek zaslána na elektronickou poštou na jím sdělený e-mail. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovanou smlouvu o úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného byly od žalobkyně připsány tyto částky 3 000 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], 3 500 Kč dne [datum] a 1 300 Kč dne [datum] (sdělení [právnická osoba]). Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 10 800 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), proto soud žalovanou zavázal k zaplacení této částky. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně prokázala, že žalovanému odeslala až výzvu z 3. 3. 2021. K dřívějším výzvám nepředložila důkaz o jejich odeslání. Výzva z 3. 3. 2021 byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 8. 3. 2021. V této výzvě žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 11. 3. 2021). Neplnila-li žalovaný, ode dne následujícího je v prodlení a žalobkyni vzniká od 12. 3. 2021 nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Soud tak zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % z přiznané částky za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prolení zamítl. V řízení v převažující míře uspěl žalovaný, kterému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.