38 C 366/2021-29 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovaný dne [datum] v 12:39 hodin přepravoval v dopravním prostředku veřejné drážní a silniční dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky. V každém z těchto případů požadovala žalobkyně zaplacení přirážky ve výši [částka] a jízdné ve výši [částka]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s tím, aby soud věc rozhodl bez nařízeného jednání. Žalobkyně tak učinila přímo v žalobě. Žalovaný na výzvu soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání, ve stanovené lhůtě nereagoval, a proto soud předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (viz § 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě zápisů o provedených přepravních kontrolách ze shora uvedených dnů, vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Podle přepravních podmínek žalobkyně, které jsou soudu z jeho činnosti známy, je přitom cestující bez platného jízdního dokladu povinen zaplatit k jízdnému přirážku ve výši [částka] v každém z uvedených případů. Jízdné za jednotlivou jízdu je pak stanoveno ve výši [částka]. <i>Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Podle odst. 3 citovaného ustanovení může činit přirážka stanovená dopravcem maximálně [částka].</i> <i>Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, která podle odst. 6 citovaného ustanovení nesmí přesáhnout [částka].</i> Jestliže bylo prokázáno, že žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, vznikla mu podle shora citovaných zákonných ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni vedle jízdného ve výši [částka] také přirážku ve výši [částka] v každém takovém případě, neboť tato výše přirážky je stanovena žalobkyní v jejích přepravních podmínkách. Proto soud žalovaného k zaplacení uvedené částky tímto rozsudkem zavázal. Do prodlení se zaplacením uvedených částek se žalovaný dostal dne následujícího poté, co mu povinnost k zaplacení uvedených částek vznikla, a proto mu soud uložil platit z uvedených částek ode dne následujícího úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. úrok ve výši 9 % ročně. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázal soud žalovaného, aby nahradil ve věci zcela úspěšné žalobkyni náklady řízení. Náklady řízení žalobkyně přitom spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka], v odměně advokáta ve výši [částka] za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. při sazbě podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. za úkon (tj. 2 x [částka]) a za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 cit. vyhl. ve výši poloviny sazby za úkon podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. (tj. 1 x [částka]), v paušální náhradě hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka], t.j. [částka], a v náhradě částky [částka], která odpovídá dani z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a náhrad.