26 C 152/2021-68 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč, představující žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], kterou právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. 3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili v souladu s § 115a o. s. ř. s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Soud učinil závěr o skutkovém stavu z listin předložených žalobkyní: Dne [datum] byla právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovena smlouva o úvěru [číslo] na úvěr ve výši 8 000 Kč s RPSN 0 %, se sankcemi za opožděné platby v podobě poplatků a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je spotřebitel v prodlení, s předem určenou splatností celého úvěru ke dni [datum], přičemž doba trvání úvěru byla sjednána na 30 dní. Tato smlouva měla být dle bodu [číslo]. úvěrové smlouvy uzavřena pomocí SMS zprávy s bezpečnostním heslem, přičemž jistina měla být poskytnuta bezhotovostní formou na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Tato úvěrová smlouva a taktéž formulář pro standardní informace obsahují v kolonce podpisu sdělení, že klient tuto smlouvu podepsal elektronicky v systému právní předchůdkyně žalobkyně na internetových stránkách [webová adresa] (formulář pro standardní informace, smlouva o úvěru [číslo] občanský průkaz žalovaného). Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba] (viz zpráva [právnická osoba], ze dne [datum], potvzení o odeslání finančních prostředků). Dne [datum] zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby, kde jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 16 725 Kč, a to do tří dnů, na bankovní účet uvedený ve výzvě, tato výzva byla žalovanému odeslána společností [právnická osoba], (předžalobní výzva, podací lístek). 6. Z článku [číslo] stanov žalobkyně veřejně dostupných v obchodním rejstříku se podává, že žalobkyně je oprávněna jednat prostřednictvím svého jednatele tím způsobem, že podepisování za společnost se děje tak, že k vytištěné či napsané obchodní firmě společnosti připojí svůj podpis osoba nebo osoby jednající jménem společnosti. 7. Z článku 9.4. zakladatelské listiny právní předchůdkyně žalobkyně veřejně dostupných v obchodním rejstříku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna jednat prostřednictvím svého jednatele tím způsobem, že podepisování za společnost se děje tak, že jednatel k vypsané nebo vytištění firmě společnosti připojí svůj podpis. 8. Z listin„ smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy [číslo]“ neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění, a to s ohledem na absenci řádného podpisu žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně a neprokázání jiné formy uzavření této smlouvy a listin na ni navázaných. [příjmení] závěr potom soud učinil u listiny„ oznámení o postoupení pohledávek“, kdy na této zcela absentuje podpis nebo razítko právní předchůdkyně žalobkyně. 9. Právně soud věc podřadil pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). 10. Jelikož v postavení věřitele v rámci závazkového vztahu byla osoba odlišná od žalobkyně, soud se po právní stránce nejprve zabýval tím, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. Smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 a § 1887 občanského zákoníku dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastupuje na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal. Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi ní jako postupníkem a právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem byla uzavřena postupní smlouva, na základě níž by byla účinně postoupena žalobou uplatněná pohledávka, a to primárně z toho důvodu, že z předložené postupní smlouvy není patrno, kdo tuto podepsal, když zde zcela abstenuje v rozporu se stanovami žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně označení firmy, za kterou je podpis na listině činěn, což má za příčinu nemožnost identifikace jednajících osob. Nadto, předložená příloha [číslo] která má obsahovat soubor převáděných pohledávek, tedy prokazovat, zda předmětná pohledávka za žalovaným byla předmětem postupní smlouvy či nikoliv, je v rozporu s čl. II odst. 1 postupní smlouvy taktéž nepodepsána, když zde podpis jednajících osob absentuje zcela. I kdyby soud shledal postupní smlouvu jako platně uzavřenou, v čl. II odst. 3 postupní smlouvy je stanoven předpoklad pozbytí účinnosti smlouvy při nezaplacení první části kupní ceny za předmět postoupení, přičemž žalobkyně nedoložila, zda k úhradě kupní smlouvy došlo či nikoliv, tedy soudu není známo, zda je samotná smlouva i nadále účinná. V neposlední řadě soud nemohl přihlédnout ke zhojení výše vytýkaného prostřednictvím tzv. notifikační listiny, když tato sic byla soudu předložena jako důkaz, nicméně i v tomto případě zde zcela absentuje podpis či jiný právně validní způsob identifikace osoby činící toto oznámení, navíc současně nebylo žalobkyní tvrzeno (ani prokázáno), kdo je oprávněným subjektem k jednání za postupitele, když tato listina byla dle předloženého podacího lístku odeslána jiným subjektem než žalobkyní nebo právní předchůdkyní žalobkyně. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že citovaná postupní smlouva není řádně uzavřena a tato skutečnost nebyla ani zhojena prostřednictvím notifikační listiny, a tedy nemohlo být také řádně postoupeno právo na aktivní věcnou legitimaci k úspěšnému vymáhání nároku žalobkyně. 11. Soudu tedy nezbylo než učinit závěr, že nastoupení účinků postoupení žalované pohledávky na žalobkyni prokázáno v řízení nebylo. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nijak nereagovala na výzvu soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy byla vyzvána na doložení předmětných skutečností ohledně uzavření postupní smlouvy a listin na ni navázaných, musel soud rozhodnout v neprospěch žalobkyně, a tento nárok s odkazem na výše uvedené, zamítnout. 12. V řízení dále nebyl žalobkyní prokázán ani vznik závazkového vztahu mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, když byla soudu předložena úvěrová smlouva, na níž absentuje podpis žalovaného, a žalobkyně na výzvu soudu učiněnou usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], svá tvrzení a důkazní návrhy nedoplnila a kontraktační proces soudu nijak neobjasnila. 13. Pročež soud z důvodů shora uvedených žalobu v plném rozsahu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, když žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu, proto by mu v plném rozsahu vůči žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jeho práva v řízení. Jelikož z obsahu spisového materiálu nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.