26 C 293/2022-19 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.</i> 2. Předmětem řízení byl rozvod manželství účastníků, uzavřeného dne [datum], k návrhu podaném manželkou, se kterým manžel souhlasil. Oba manželé mají objektivně své manželství za trvale a hluboce rozvrácené a oba příčiny tohoto rozvratu spatřují ve svých rozdílných pohledech na život a v rozdílném přístupu k řešení problémů. 3. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] - [anonymizováno] (dle oddacího listu), přičemž u obou se jednalo o manželství druhé, kdy předchozí manželství skončila rozvodem, oba jsou občany České republiky a společně děti se jim nenarodily (dle lustrace v ISZR, shodného tvrzení). Manželé netvoří manželské společenství od listopadu 2022, kdy se manželka odstěhovala ze společné domácnosti (dle výpovědi manželů). 4. Soud v řízení má za prokázaný zákonný důvod rozvodu, tedy existenci kvalifikovaného rozvratu podle § 756 a § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), spočívajícího v trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu soužití manželů, pro který nelze u obou manželů očekávat jeho obnovu. V řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, jež by bránily v rozvodu manželství účastníků, přičemž příčinou rozvratu jejich manželství bylo vzájemné odcizení z důvodu rozdílného pohledu na život a řešení problémů. Soud s ohledem na prokázání rozvratu manželství, jenž vyplynul i ze skutečnosti, že manželé již spolu společně nežijí a netvoří manželské a rodinné společenství podle § 758 o.z., aniž by jej manželé chtěli obnovit, žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl, jak je uvedeno ve výroku I. 5. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 z.ř.s. výrokem II., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti případu, které by přiznání náhrady některému z účastníků odůvodňovaly.