36 C 229/2022-99 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem ve výroku I uvedeného pozemku (dále jen sporný pozemek), protože on a před ním jeho právní předchůdci ho v dobré víře drželi od roku 1977 do roku 2019, a tudíž vlastnické právo k němu vydrželi. Sporný pozemek je sice v katastrálním operátu evidován jako součást pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec] ve vlastnictví žalovaných, ale v terénu byla hranice mezi pozemky [parcelní číslo] k. ú. [obec] (vlastnictví žalobce) a pozemkem [parcelní číslo] k. ú. [obec] (vlastnictví žalovaných) až do roku 2019 vytyčena kamennými mezníky tak, že sporný pozemek [parcelní číslo] k. ú. [obec] byl součástí pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec]. Kamennými mezníky vymezenou hranici mezi pozemky vlastníci respektovali a v souladu s ní pozemky užívali až do roku 2019. 2. Žalovaní odmítli, že by žalobce sporný pozemek pokojně držel až do roku 2019. Pozemek [parcelní číslo] k. ú. [obec] koupili v roce 2015 a již v tomto roce ho včetně jeho sporné části začali kultivovat. Bylo zřejmé, že ani do té doby nikdo sporný pozemek neužíval, protože byl zarostený bujnou a neprostupnou vegetací, kterou odstranili až oni. Pod neprostupnými křovinami se nacházely hraniční kamenné mezníky, jimiž byla v minulosti v terénu vytyčena hranice mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] k. ú. [obec]. Hraniční mezníky však byly vyvrácené a ve svažitém terénu evidentně ujížděly do pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec]. Nejenže žalobce a jeho právní předchůdci sporný pozemek neužívali, ale ani nemohli být přesvědčeni, že jim patří. Předpoklady vydržení proto nebyly naplněny. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec] ([list vlastnictví] k. ú. [obec]), jehož id. ½ nabyl jako dědictví po [jméno] [celé jméno žalobce] (usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum]) a id. ½ jako dar od Ing. [jméno] [příjmení] (darovací smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu k [datum]). 4. Žalovaní jsou zapsáni jako vlastníci pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] k. ú. [obec], který vlastní ve společném jmění manželů ([list vlastnictví] k. ú. [obec]) na základě kupní smlouvy z [datum] (kupní smlouva). 5. Žalobce předložil geometrický plán [číslo] vyhotovený Ing. [jméno] [příjmení] na rozdělení pozemku [parcelní číslo] na pozemky p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] (s očíslováním parcel nevyslovil souhlas katastrální úřad), na němž je při hranici pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] zaměřena sporná část pozemku [parcelní číslo] označená jako [parcelní číslo] o výměře 20 m2. 6. Z uvedeného vyplývá, že tvrzení žalobce, že je vlastníkem části pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec] vymezené v geometrickém plánu jako [parcelní číslo] k. ú. [obec], neodpovídá zápis v katastru nemovitostí, který svědčí žalovaným. Uvedené zakládá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť rozhodnutí soudu, jímž je určeno vlastnictví k nemovitosti, je listinou způsobilou přivodit změnu v zápisu vlastníka v katastru nemovitostí. 7. Žalobce tvrdil, že sporný pozemek vydrželi již jeho rodiče, kteří ho v dobré víře užívali od roku 1977 do roku 2011 jako součást svého pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec]. I kdyby žalobce dobrou víru svých rodičů prokázal, nezakládá tato okolnost jeho vlastnické právo k pozemku. Oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud on sám právo nevydržel (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 90/2018). Pokud rodiče žalobce užívali sporný pozemek nerušeně v dobré víře od roku 1977, vydrželi k němu vlastnické právo a žalobce si již nemůže započítat dobu jejich oprávněné držby pro sebe. Vlastnické právo ke spornému pozemku by nabyl, pouze pokud by předpoklady vydržení splnil sám nebo pokud pozemek nabyl jiným způsobem. 8. Tvrdil-li, že rodiče vlastnické právo ke spornému pozemku vydrželi, musel by od nich vlastnické právo nabýt, ať již převodem nebo na základě jiné právní skutečnosti např. děděním (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4282/2009, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, sp. zn. 22 Cdo 821/2010 a sp. zn. 22 Cdo 90/2018). 9. Žádnou takovou právní skutečnost, na základě které by vlastnické právo ke spornému pozemku nabyl, žalobce netvrdil. V dědickém usnesení, kterým bylo žalobci potvrzeno nabytí dědictví po matce [jméno] [celé jméno žalobce], je uveden jen pozemek [parcelní číslo] k. ú. [obec], nikoliv sporný pozemek, který je součástí pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec] (usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j [číslo jednací]). Stejně tak nenabyl žalobce sporný pozemek darem od otce, který mu darovací smlouvou ze dne [datum] daroval jen id. ½ pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec]. 10. Žalobce nejenže nenabyl sporný pozemek po svých rodičích, ale současně k němu vlastnické právo ani sám nevydržel, neboť jak sám v žalobě uvedl, pokojný stav, po který užíval sporný pozemek přesvědčen, že ho vlastní, byl narušen nejpozději v roce 2019, a jeho dobrá víra tak byla zpochybněna dříve, než uplynula minimálně desetiletá vydržecí doba nezbytná k vydržení vlastnického práva k pozemku (§ 1091 odst. 2 o. z.). 11. Jelikož žalobce tvrzené vydržení sporného pozemku neprokázal a žádný jiný právní titul pro nabytí vlastnického práva netvrdil, soud žalobu zamítl, aniž by prováděl účastníky navržené důkazy k prokázání či zpochybnění poctivé držby, neboť na rozhodnutí ve věci nemohly nic změnit. 12. Žalovaní byli ve věci zcela úspěšní a příslušelo jim tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaní byli v řízení zastoupení týmž advokátem, kterému dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. přísluší za každého z žalovaných odměna dle § 9 odst. 3 písm. a), 4 písm. b) téže vyhlášky ponížená o 20 %, tzn. 2× 2 480 Kč (80 % z 3 100). 13. Žalovaní vlastní pozemek [parcelní číslo] k. ú. [obec] ve společném jmění manželů, oba museli být účastníky řízení a procesní úkon jednoho z nich zavazoval i toho druhého. Vystupovali v řízení jako nerozluční společníci (§ 91 odst. 2 o.s.ř.) a náklady řízení je jim žalobce povinen nahradit k jejich ruce společné a nerozdílné (§ 140 odst. 1 o.s.ř.). 14. Přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 15 780 Kč představuje odměnu advokáta za zastupování žalovaných ve výši 3×2× 2 480 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), 4 písm. b), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedené tři úkony právní služby. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovaným jako solidárním věřitelům k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 15. Za další písemná podání soud žalovaným náhradu nákladů řízení pro jejich neúčelnost nepřiznal, neboť skutečnosti v nich uvedené měly a mohly být uvedeny již ve vyjádření k žalobě nebo u jednání. Žalovaným nelze upřít právo kdykoliv během přípravy jednání uvést na svou obranu všechny skutečnosti, které uznají za vhodné. To však neznamená, že všechny jejich úkony jsou účelné a přísluší jim za ně náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Na věci by nic nezměnilo, kdyby skutečnosti sdělované na etapy v podáních ze dne [datum] a [datum] uvedli již ve vyjádření k žalobě z [datum] nebo až u nařízeného jednání.