36 C 290/2022-36 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 890 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 450,60 Kč (zákonný úrok z prodlení počítaný od prvního dne prodlení s jednotlivou platbou televizního poplatku do 19. 7. 2022) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Žalovaná částka 1 890 Kč podle žaloby představuje nezaplacené televizní poplatky za období měsíce červenec 2019 až srpen 2020, k jejichž úhradě pro žalovanou vyplývá povinnost ze zákona číslo 348/2005 Sb. Žalovaná uvedla, že v žalovaném období nevlastnila televizní přijímač, protože od roku 2017 žije ve společné domácnosti se svým přítelem, který za televizní přijímač poplatek platí. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je vůči žalované vedeno insolvenční řízení (vyhláška Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]). Dne [datum] byl zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno její oddlužení (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], [insolvenční spisová značka]). Žalovaná pohledávka však vznikla až po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení. Jelikož se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 zákona č. 182/2006 Sb., žalovaná je povinna si ji po schválení oddlužení hradit sama. Nejedná se ani o podmíněnou pohledávku, jejíž vznik, změna nebo zánik je vázán na určitou podmínku. Povinnost platit televizní poplatek vzniká ze zákona. Žalobkyně tak pohledávku správně uplatnila vůči žalované v civilním řízení. Žalovaná se k měsíci září 2008 přihlásila u žalobkyně jako poplatník televizního poplatku, přičemž v měsíci květen 2021 byla jako poplatník televizního poplatku odhlášena (viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných poplatků za měsíce 04/ 2019 2020 ve výši 17× 135 Kč a k náhradě nákladů za upomínku ve výši 63 Kč, tj. celkem 2 358 Kč do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, dodejka). <i>Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.</i> <i>Podle § 5 odst. 2 věty druhé zákona č. 348/2005 Sb. televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2.</i> <i>Podle § 5 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. změny v základu rozhlasového nebo televizního poplatku jsou účinné od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona.</i> <i>Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> <i>Podle § 7 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>Podle § 8 odst. 8 písm. c) zákona č. 348/2005 Sb., z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2.</i> Žalobkyně je provozovatelem vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb. Ode dne, kdy se žalovaná stala vlastníkem televizního přijímače, jí vznikla na základě ustanovení § 7 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost platit žalobkyni televizní poplatek, a to vždy nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce trvání poplatkové povinnosti. Žalovaná se k měsíci září 2008 přihlásila u žalobkyně jako poplatník televizního poplatku a v žalovaném období byla jako poplatník evidována. Jestliže u žalované nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení, byla povinna se z evidence poplatníků televizního poplatku podle § 8 odst. 8 písm. c) zákona č. 348/2005 Sb. odhlásit, a to do 15 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly. Žalovaná však odhlášení z evidence poplatníků v uvedeném období neprokázala. Pokud jde o předloženou odhlášku ze dne [datum], pak soud uvádí, že odhlášení z evidence poplatníků televizních poplatků nelze provést zpětně k určitému datu, ale v souladu s § 7 odst. 5 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník v případě odhlášení z evidence poplatníků povinen zaplatit poplatky v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Až do září 2022 byla tedy žalovaná povinna televizní poplatek hradit, proto ji soud k jeho zaplacení za období červenec 2019 až srpen 2020, tj. 14 měsíců, ve výši 1 890 Kč (14×135) zavázal. Protože žalovaná nezaplatila jednotlivé televizní poplatky ve lhůtě splatnosti, dostala se vždy šestnáctým dnem každého kalendářního měsíce, za nějž televizní poplatek neuhradila, se zaplacením těchto televizních poplatků do prodlení, pročež žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužných částek až do jejich zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení z jednotlivých dlužných televizních poplatků jen za období do 19. 7. 2022, soud žalobkyni v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období v kapitalizované výši 450,60 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Jelikož žalovaná opakovaně nehradila televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala ji žalobkyně dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky a současně si naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 63 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřenou mezi ní a společností [právnická osoba] částku 63 Kč, kterou soud při shledání důvodnosti co do základu i výše žalobkyni přiznal. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobkyni jako účelně vynaložené přiznal náklady řízení ve výši 800 Kč, tj. soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu ve výši 400 Kč (1× 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za návrh ve věci samé a 1× 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za písemné podání ze dne [datum]). Ostatní náklady řízení, které souvisely se zastoupením žalobkyně advokátem a které žalobkyně uplatňovala ve výši podle vyhl. č. 177/1996 Sb., soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, žalobkyni nepřiznal, neboť nejde o náklady řízení, které by byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (k tomu blíže viz odůvodnění citovaného nálezu). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Žalovaná požádala o možnost zaplacení dluhu v prodloužené pariční lhůtě, aby mohla dluh zaplatit až ze mzdy za říjen 2022, přičemž výplatní termín má 10. den v měsíci. Uvedla, že její hodinová mzda činí 110 Kč čistého a k dispozici má 15 000 Kč čistého měsíčně. Hospodaří společně s přítelem. Jelikož prodloužená lhůta k plnění nikterak neohrožuje žalobkyni, soud zavázal žalovanou k zaplacení dluhu do 15 dnů od právní moci rozsudku.