36 C 32/2022-150 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky s tvrzením, že žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen smlouva) právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky až do limitu 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně splácet formou měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč měsíčně. Jelikož nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního oprávnění a celý úvěr včetně příslušenství ke dni 20. 3. 2020 zesplatnila. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalovaná pohledávka ve výši 5 841,94 představuje zůstatek kontokorentního úvěru ve výši 4 851,94 Kč, poplatky za zaslání výpisů za měsíce prosinec 2019 až únor 2020 ve výši 3× 30 Kč a náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 16,90 % ročně z aktuálně dlužné jistiny za dobu od 27. 7. 2018 do 1. 12. 2020 kapitalizovaný částkou 866,23 Kč a dlužný zákonný úrok z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 8,89 Kč a 10% p.a. úrok z prodlení z dlužné jistiny 4 851,94 Kč za dobu od 21. 3. 2020 do 1. 12. 2020 kapitalizovaný částkou 343,66 Kč, celkem tedy 352,55 Kč. Ze zůstatku kontokorentního úvěru ve výši 4 851,94 Kč žalobkyně za dobu od 2. 12. 2020 až do zaplacení požadovala 16,9% p.a. smluvní úrok a z částky 5 841,94 Kč 10% p.a. úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Provedeným dokazováním soud zjistil, že [právnická osoba] (dále jen„ banka“) na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného (žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum]) a nahlédnutím do interního systému banky (otisk z interního systému banky), kdy s ohledem na nízký úvěrový limit a skutečnost, že se jednalo o studentský revolvingový úvěr a žalovaný neměl žádné další závazky, poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč úročený 16,9% p.a. smluvním úrokem. Úvěr a úroky z úvěru byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč, vždy v 15. den každého kalendářního měsíce (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením více než 2 splátek (povinnost vyplývající z článku 7.1 písm. a) smlouvy), žalobkyně postupem dohodnutým v článku 7.2 písm. b) smlouvy dopisem ze dne 21. 3. 2020 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). K okamžiku zesplatnění dlužil žalovaný na jistině 4 851,94 Kč (obratová historie). Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku), tedy vzniklo právo na zaplacení částky ve výši 4 851,94 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal. Za správu dluhu v prodlení byl žalovaný povinen dle článku 7.3 smlouvy a ceníku pro soukromou klientelu platit náklady s prodlením spojené částkou 900 Kč ke 40. dni trvání prodlení a dalších 900 Kč k 70. dni trvání prodlení. K poslední úhradě došlo 16. 12. 2019 (obratová historie), k 24. 2. 2020 tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 900 Kč, proto soud žalobě i v této části vyhověl. Za zaslání výpisů soud žalobkyni dle článku 4.2 smlouvy a ceníku pro soukromou klientelu přiznal poplatek ve výši 3× 30 Kč za měsíce prosinec 2019 až únor 2020, celkem 90 Kč. Vyjma zesplatněného kontokorentu ve výši 4 851,94 Kč, nákladů spojených s prodlením ve výši 900 Kč a poplatků za zaslání výpisů ve výši 90 Kč vznikla žalovanému podle smlouvy povinnost zaplatit žalobkyni za období od 27. 7. 2018 (den následující po prvním čerpání úvěru) do zaplacení z aktuálně dlužné částky úrok ve výši 16,9 % ročně. Žalobkyně se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 866,23 Kč (úrok 16,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru 4 851,94 Kč předepsaný v rámci žalovaným neuhrazených splátek za období od 16. 12. 2019 do 1. 12. 2020). Soud shledal žalobu i v této části důvodnou a k zaplacení částky 866,23 Kč žalovaného zavázal. Žalobkyně má nárok na zaplacení dohodnutého úroku i za navazující období, tj. od 2. 12. 2020 až do zaplacení. Vedle úroku ve výši 16,9 % ročně byl žalovaný dle článku 7.3 smlouvy povinen při prodlení se splácením dluhu platit i zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 4 851,94 Kč od 16. 12. 2019 do 1. 12. 2020 v kapitalizované výši 352,55 Kč. Jelikož se zaplacení zákonného úroku z prodlení domáhala důvodně, soud žalobě i ohledně úroku z prodlení vyhověl. Od 2. 12. 2020 do zaplacení soud dále zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z požadované částky ve výši 5 841,94 Kč (jistina 4 851,94 Kč + poplatky 90 Kč + náklady spojené s prodlením 900 Kč). Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč za následující úkony právní služby – příprava a převzetí věci, jednoduchá předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč) příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 168 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 46 C 192/2016, 38 C 182/2016, 11 C 138/2016, 35 C 316/2016). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2016, č.j. 27Co 221/2015-104). Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne [datum], jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.