38 C 318/2021-102 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se na žalované po odstranění vad žaloby podáním ze dne [datum] domáhala jednak náhrady za bolest ve výši 25 996,30 Kč (tj. 23 633 Kč navýšených o 10 %) a jednak náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 15 000 Kč, což zdůvodnila tvrzením, že dne [datum] ve 20:24 hodin jako cestující trolejbusovou linkou [číslo] provozovanou žalovanou v důsledku prudkého a nečekaného brždění upadla a zlomila si obratel bederní páteře. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukazovala na skutečnost, že v době úrazu žalobkyně nedošlo k prudkému brždění a příčinou jejího pádu byla skutečnost, že žalobkyně po nástupu do vozu linky [číslo] zůstala stát, přičemž se ničeho nedržela. 3. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně se dne [datum] ve 12:59 hodin dostavila do Krajské nemocnice T. [právnická osoba], kde podstoupila traumatologické vyšetření. Při tom bylo provedeno rentgenové vyšetření páteře, při kterém byla zjištěna fraktura obratle L3 nejasného stáří. Následně bylo provedeno CT vyšetření, které frakturu uvedeného obratle potvrdilo. [ulice] kanál byl zcela volný a dané místo bylo poklepově mírně bolestivé. Léčba byla nastavena konzervativně s tím, že žalobkyně má nosit bederní pás. Při tomto vyšetření žalobkyně uvedla, že spadla včera, tj. [datum] (viz záznam z citovaného vyšetření). 4. Žalobkyně tvrdila, že příčinou shora popsaného zranění byl její pád v trolejbusu linky [číslo] provozované žalovanou. Byť žalobkyně tvrdila, že k jejímu pádu došlo již dne [datum], zjevně si toto již přesně nepamatovala, neboť sama dříve při zmíněném vyšetření a také na dotazy policistů (viz úřední záznam ze dne [datum]) sdělila, že k jejímu pádu došlo dne [datum] v trolejbuse linky [číslo] do kterého žalobkyně nastoupila na zastávce [ulice], přičemž dál tento trolejbus pokračoval směrem zastávka [ulice]. 5. Žalobkyně tvrdila, že k jejímu pádu došlo ve 20:24 hodin uvedeného dne. Jak bylo doloženo dokumentem sledujícím odchylku od jízdního řádu, dne [datum] odjížděl trolejbus [číslo] linky [číslo] z [ulice] ve 20:24, což bylo o 21 vteřin později proti jízdnímu řádu (viz tzv.„ odchylák“). 6. Žalobkyně dále vypověděla a při ohledání předmětného trolejbusu [číslo] také ukázala, že po nástupu do vozu prostředními dveřmi se usadila na dvojsedadlo nacházející se nalevo od prostředních dveří při pohledu nastupující osoby. Na sedadlo blíže oknu hodila kabelku a igelitovou tašku s pracovním oblečením. [jméno] se usadila na sedadlo blíže uličce. Jak přitom bylo při ohledání na místě samém zjištěno, před tímto dvojsedadlem se nachází plexisklová zábrana zakončená madlem, která je před celým sedadlem u okna a sahá cca do poloviny šíře sedadla u uličky. Před sedadlem, na které se žalobkyně podle svých slov usadila, tak byla zábrana, byť ne v celé šířce tohoto sedadla. Zábrana přitom zjevně musela zabránit pádu žalobkyně, pokud k němu mělo dojít tak, jak jej žalobkyně popsala. 7. Žalobkyně totiž uvedla, že poté, co se usadila, se trolejbus rozjel a pak prudce zastavil, přičemž ona vyletěla směrem dopředu a spadla do uličky. Po pádu údajně ležela na pravém boku. Její tašky přitom zůstaly na sedadle u okna. 8. Soud výpovědi žalobkyně nevěří, protože je vyloučeno, aby k pádu žalobkyně došlo tak, jak popsala, i pokud by vůz skutečně zprudka zastavil. Předně by žalobkyně vymrštěná setrvačnou silou ze sedadla musela narazit alespoň pravou polovinou svého těla do zábrany před ní se nacházející. Pokud by jí toto v dalším pádu nezabránilo, logicky by se přetáčela na levý bok svého těla a na ten by také dopadla. Nadto by jen stěží při tak prudkém brždění, které by vymrštilo ze sedadla cca 60 kg vážící ženu, zůstaly její tašky bez hnutí na vedlejším sedadle. Ty by byly logicky vymrštěny dopředu mnohem snáz než sama žalobkyně. Nadto žalobkyně popsala dříve svůj pád policistům jinak, když tvrdila, že spadla přímo na záda a zůstala ležet (viz úřední záznam ze dne [datum]). 9. Svědek [jméno] [příjmení], který v době pádu trolejbus řídil (viz pracovní výkaz, služební jízdní řád, jízdní výkaz a tzv. odchylák), popisoval situaci pádu předcházející zcela jinak a od počátku stejně. Jeho výpovědi tak není důvodu nevěřit. Uvedl, že žalobkyni si pamatuje, protože po nástupu do vozu kontroloval cestující ve zpětném zrcátku, přičemž žalobkyně zůstala stát v prostoru před prostředními dveřmi. Nákupní tašky si odložila na sedadlo, ničeho se nedržela a manipulovala s mobilním telefonem. Asi po 100 m jízdy se na semaforu rozsvítila červená a tak z rychlosti do 20 km v hodině začal pomalu brzdit. Přitom došlo k pádu žalobkyně na záda. Cestující jí šli na pomoc a i on šel za ní. Tvrdila, že ji nic nebolí a sedla si na sedadlo. Následně vystoupila na zastávce [ulice]. 10. Věrohodnost výpovědi svědka [příjmení] je navíc podpořena protokolem o průběhu dané jízdy. Z tohoto protokolu je patrné, že ve 20:24 se předmětný vůz rozjel až do rychlosti 20 km v hodině a v čase 20:24 začal brzdit a zastavil v čase 20:24. Zjevně tedy nešlo o prudké brždění, jak sám svědek [příjmení] vypověděl a jak ostatně uzavřela i Policie ČR v usnesení o odložení věci ze dne [datum] (viz citované usnesení). Jedinou v úvahu připadající příčinou pádu žalobkyně tak byla (musela být) skutečnost, že se stojící žalobkyně za jízdy v rozporu s příkazem čl. 8 odst. 2 písm. l) přepravních podmínek žalované nedržela (viz citované podmínky). 11. Brždění a s ním spojená změna rychlosti jízdy trolejbusu je typickým pro provoz dopravy a má nepochybně svůj původ ve zvláštní povaze dopravy. Žalovaná by tak coby provozovatelka dopravy nesla odpovědnost za újmu způsobenou bržděním, neboť ta by měla svůj původ ve zvláštní povaze dopravy (viz § 2927 o. z.). V projednávané věci však primárně nebylo prokázáno, že žalobkyně upadla v důsledku brždění trolejbusu. Při brždění by totiž padala dopředu ve směru jízdy, přičemž podle výpovědi svědka [příjmení] v době předcházející jejímu pádu stála ke směru jízdy levým bokem. Pokud by tedy skutečně padala v souvislosti s bržděním, padala by na levý bok. Ona však spadla podle jmenovaného svědka na záda, což sama původně také tvrdila. Lze proto pochybovat o tom, že příčinou jejího pádu bylo brždění. 12. I pokud by k pádu žalobkyně došlo v souvislosti s bržděním, nebylo by toto brždění jeho příčinou, neboť příčinou, pro kterou k pádu žalobkyně v tomto případě došlo, bylo protiprávní chování žalobkyně, která se v rozporu s přepravními podmínkami v době pádu zjevně nedržela k tomu určeného madla. To ostatně popsal svědek [příjmení] a to také odpovídá zjištění, že k jejímu pádu vůbec došlo, neboť změna rychlosti spojená s bržděním nebyla taková, aby došlo k pádu osoby řádně se držící madla (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 431/2008 ze dne 25. 5. 2010). 13. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 14. Soud přitom věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přestože žalobkyně v den jednání ráno telefonicky sdělila, že je od pátku nemocná nemocí Covid 19. Na doplňující dotaz soudu totiž sdělila, že na žádných testech nebyla a následně sdělila, že souhlasí s tím, aby věc byla projednána v její nepřítomnosti (viz úřední záznamy ze dne [datum]). 15. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalované jsou následující: - odměna zástupce žalované ve výši 13 700 Kč za pět úkonů právní služby (tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis a podání vyjádření, účast u ohledání na místě, vyjádření vě věci ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]) se sazbou 2 740 Kč za úkon podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen "AT") při tarifní hodnotě 40 996,30 Kč, neboť až po odstranění vad žaloby bylo zřejmé, v jaké výši je nárok skutečně uplatňován a jaká konkrétní částka tak je předmětem řízení, - paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalované ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů shora uvedené se sazbou náhrady ve výši 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 3 AT, - náhrada za ztrátu času ve výši 800 Kč stráveného dvěma cestami z [obec] do [obec] a zpět v délce 8 započatých půlhodin se sazbou náhrady podle § 14 odst. 3 ve výši 100 Kč za půlhodinu, - náhrada jízdních výdajů ve výši 2 510 Kč za 2 cesty z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] a dne [datum] v délce 360 Km celkem vozidlem [registrační značka] s průměrnou spotřebou nafty 6, [číslo] km při sazbách náhrad podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. - náhrada 21 % DPH, kterou je zástupce žalované povinen odvést z odměny a náhrad ve výši 3 888 Kč. Celkem tak náklady řízení žalované představují částku ve výši 22 398 Kč, když žalobkyně náhradu jízdních výdajů (cestovného), resp. promeškaného času výslovně nepožadovala.