38 C 372/2021-123 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal se žalobce určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou uzavřenou dne [datum]. Důvod neplatnosti uvedené dohody spatřoval v tom, že byl k jejímu uzavření donucen hrozbami ze strany žalované (viz dále). 2. Žalovaná potvrdila, že pracovní poměr účastníků byl skutečně rozvázán dohodou ze dne [datum] a současně odmítla, že by jakkoliv žalobce k uzavření této dohody nutila. 3. S ohledem na skutková tvrzení účastníků týkající se doby, v níž měly být jednotlivé kroky směřující ke skončení jejich pracovního poměru učiněny, bylo na místě posoudit věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v tehdy účinném znění (dále jen "ZP"), resp. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v tehdy účinném znění (dále jen„ o. z.“). 4. Mezi účastníky nebylo sporu a vyplynulo to ostatně i z dále citovaných listin, že jejich pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž tento den byl ve smlouvě sjednání jako den nástupu do práce (§ 33, § 36 ZP). Žalobce měl na základě této smlouvy vykonávat pro žalovanou práci obchodního zástupce s místem výkonu práce v sídle žalované a současně v jejích skladech v [obec]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to na dobu jednoho roku (viz citovaná pracovní smlouva). 5. Ač byl pracovní poměr účastníků sjednán na dobu určitou, uplynutím sjednané doby neskončil. Mezi stranami nebylo totiž sporu o tom, že i po uplynutí sjednané doby pokračoval žalobce ve výkonu dohodnuté práce s vědomím žalované, a proto podle § 65 odst. 2 ZP platí, že pracovní poměr účastníků byl sjednán na dobu neurčitou. 6. Dne [datum] uzavřeli účastníci v písemné podobě dohodu, v níž ujednali, že jejich pracovní poměr skončí ke dni [datum] s tím, že žalobci bude v souvislosti s tím vyplacena odměna ve výši 25 000 Kč společně se mzdou za měsíc srpen 2021 (viz citovaná dohoda a skončení pracovního poměru). 7. Pracovní poměr účastníků měl na základě jimi uzavřené dohody skončit dnem [datum], přičemž neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru uplatnil žalobce u soudu žalobou doručenou soudu dne [datum], tj. včas v prekluzivní lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl na základě napadeného právního jednání pracovní poměr účastníků skončit (viz § 72 ZP). 8. Vzhledem k tomu, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] byla učiněna písemně, byla podepsána jak žalobcem, tak jednatelem žalované, přičemž žaloba dovolávající se neplatnosti této dohody byla u soudu podána včas, zabýval se soud nadále otázkou, zda je předmětná dohoda skutečně neplatná. 9. Žalobce spatřoval důvod neplatnosti účastníky uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru ve skutečnosti, že k uzavření této dohody byl donucen bezprávnými výhrůžkami žalované (jejího jednatele). Jednatel žalované měl žalobci nejprve dne [datum] sdělit, že si přeje odchod žalobce z firmy formou dohody s tím, mu poskytl do [datum] lhůtu ke zvážení tohoto návrhu a k vrácení svěřených věcí. Když dne [datum] žalobce sdělil jednateli žalované, že mu dohoda o rozvázání pracovního poměru nevyhovuje, přičemž preferuje ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, měl ze strany jednatele žalované následovat okamžitý nátlak na podpis dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalobci mělo být jednatelem žalované vyhrožováno tím, že pokud dohodu nepodepíše, tak si na něj cokoliv najde. Žalobce od něj obdrží tři napomenutí a za dva měsíce bude stejně vyhozen. Žalobci mělo být současně sděleno, že již za něj mají náhradu a jeho setrvání v pracovním poměru u žalované proto nepřipadá v úvahu. Současně měl jednatel žalované sdělit žalobci, že jedním z možných důvodů napomenutí může být užívání služebního vozidla k soukromým účelům s tím, že jednatel si je vědom, že mu toto ústně povolil, ale žalobce to při absenci písemného povolení neprokáže. Dále měl jednatel žalované žalobci sdělit, že s jeho prací není dlouhodobě spokojen, přičemž mu měl vyčítat, že v průběhu roku 2021 pracoval na home office, ač sám žalobci tuto formu výkonu práce nabídl. V průběhu března a dubna 2021 navíc poskytl žalobci volno a práci po něm nepožadoval. Při nátlaku na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, však měl jednatel žalované zneužívat faktu, že žalobci poskytl pracovní volno, přičemž mu hodlal následně vytýkat, že žalobce nepracoval. 10. Jak vyplývá z ustanovení § 587 odst. 1 o. z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávajícího vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání. Žalobce přitom již dopisem ze dne [datum] namítl neplatnost uvedené dohody o rozvázání pracovního poměru s tvrzením, že ji podepsal pod nátlakem. Důvody, v nichž neplatnost uvedené dohody spatřoval (viz shora), pak blíže rozvedl v žalobě a jejím doplnění, s nimiž byla žalovaná seznámena. Ač již samotná tvrzení o okolnostech, v nichž žalobce spatřoval existenci bezprávné výhružky a tudíž důvod neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru účastníků, vzbuzovala v očích soudu pochybnosti o tom, zda skutečně o bezprávnou výhružku zakládající neplatnost právního jednání v jejím důsledku učiněného podle 587 odst. 1 o. z. jde, musel soud současně připustit, že hrozba tím, že si žalovaná v případě, kdy žalobce odmítne uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, vymyslí skutečnosti neodpovídající důvody pro rozvázání pracovního poměru výpovědí pro porušení pracovních povinností (viz § 52 písm. g) o. z.) s tím, že žalobce nebude s to prokázat opak, může teoreticky naplňovat definici bezprávné výhružky tak, jak je tento termín dlouhodobě ze strany soudní praxe a teorie vykládán. 11. Ze samotného textu zákona je patrné, že jednající by měl být přinucen k právnímu jednání hrozbou fyzického nebo psychického násilí. Omezení hrozby na případy použití násilí, však zjevně není dostatečné. V současné době se obecně uznává, že bezprávná výhrůžka (hrozba) může spočívat v jakékoliv újmě namířené proti osobě či majetku jednajícího. Povaha hrozby může být fyzická, morální nebo finanční a může působit na jakýkoliv předmět či hodnotu pro jednajícího významnou. Pod pojem hrozby je tak potřeba zařadit nejen hrozbu násilím, ale i jakýmkoliv jiným jednáním, které je způsobilé jednajícímu přivodit újmu (například ukončení či nesplnění smlouvy, zadržení věci, podání trestního oznámení, podání žaloby atd.). Předmětem hrozby pak může být nejen osoba jednajícího, ale také jeho majetek. Podstata výhrůžky spočívá v neoprávněném použití hrozby, která je způsobilá vyvolat obavu jednajícího a přimět ho k provedení určitého právního jednání, z hlediska výhrůžky a jejího působení na svobodnou vůli jednajícího však není podstatné, zda se hrozí násilím či jinou skutečností způsobilou obavu jednajícího vyvolat a zda hrozba směřuje proti osobě či majetku jednajícího (viz [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 587). 12. Předpoklady hrozby (bezprávné výhrůžky) jsou následující: - bezprávnost hrozby, - způsobilost vyvolat důvodnou obavu, - příčinná souvislost mezi hrozbou a právním jednáním. 13. Jak bylo soudem zjištěno, jednatel žalované skutečně několik dní před uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru, sdělil žalobci, že s ním chce rozvázat pracovní poměr, protože nebyl s jeho prací spokojen. Během tohoto jednání se žalobce s jednatelem žalované dohodli, že se žalobce po pár dnech dostaví k odevzdání svěřených věcí. Tak o tom hovořila svědkyně [jméno] [příjmení], vykonávající pro žalovanou společnost práci účetní. Ta současně dodala, že měla na následující schůzku žalobce a jednatele žalované připravit dohodu o rozvázání pracovního poměru, přičemž bylo dohodnuto, že žalobce obdrží odměnu ve výši 25 000 Kč. Soud v tomto ohledu nemá důvod jmenované svědkyni nevěřit, byť dlouhodobě spolupracuje s žalovanou společností, respektive se společnostmi jednatele žalované. Její slova totiž v zásadě plně korespondují s tím, co k těmto okolnostem uvedl sám žalobce. 14. Rovněž svědek [jméno] [příjmení] potvrdil konání dvou schůzek žalobce s jednatelem žalované, přičemž při první z nich měl jednatel žalované sdělit žalobci, že s jeho prací spokojen není, že e-maily moc neposílá a výpisy z telefonu rovněž nejsou nic moc. Následně se měl žalobce další den dostavit k odevzdání služebního vozidla. I svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila, že proběhla schůzka mezi žalobcem a jednatelem žalované, při níž bylo probíráno rozvázání pracovního poměru účastníků, přičemž tomu předcházelo sdělení jednatele žalované, že si žalobce pozval kvůli jeho pracovním výkonům. Svědkyně [jméno] [příjmení] si však již nebyla s to vybavit, zda po této schůzce následovala ještě další, přičemž nebyla schopna ani blíže reprodukovat obsah schůzky, neboť se věnovala své práci. 15. Soud s ohledem na shora učiněná zjištění nepochybuje o tom, že někdy kolem 24., resp. [datum]