11 C 175/2023-21 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem dne 22. 9. 2022, resp. 24. 9. 2022. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 16 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 624 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, z žalované jistiny požadovala zákonný úrok z prodlení, a to za období od 23. 10. 2022 do 5. 4. 2023 kapitalizovaný na částku 1 078,36 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč za období od 12. 4. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 22. 9. 2022, nepodepsanou smlouvu o úvěru téhož čísla ze dne 24. 9. 2022 a nepodepsané obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč, který byl dle smlouvy ze dne 24. 9. 2022 navýšen na částku 16 000 Kč, splatný dne 22. 10. 2022. V článku 1.1 obchodních podmínek jsou upraveny podmínky uzavření smlouvy. Při uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem je okamžikem uzavření splnění poslední z následujících podmínek: i) generování návrhu smlouvy věřitelem, ii) přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a iii) provedení verifikační platby. V obchodních podmínkách je dále vysvětlen pojem verifikační platba, která znamená převod částky ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu klienta na bankovní účet věřitele, identifikované příslušným variabilním symbolem dle článku 3.7 těchto obchodních podmínek. Dle článku 3.7 obchodních podmínek se jakákoliv částka splatná podle smlouvy věřiteli považuje za zaplacenou připsáním na účet věřitele, pokud byla klientem řádně identifikována uvedením variabilního symbolu, který je uveden ve smlouvě (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne 22. 9. 2022 ve znění smlouvy ze dne 24. 9. 2022). 4. Dne 22. 9. 2022 byla z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalovaného č. [bankovní účet] odeslána částka 12 000 Kč, dne 24. 9. 2023 částka 4 000 Kč (viz výpisy z účtu). 5. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 4. 2023, která byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 (viz smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2023, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). 6. Žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Žalobkyně k prokázání procesu sjednávání smlouvy o úvěru uvedla, že žalovaný vyplnil registrační formulář, jehož součástí bylo číslo občanského průkazu, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno, čímž dokončil žádost o úvěr. Právní předchůdce následně žádost o úvěr schválil a žalovanému poskytl částku ve výši 16 000 Kč na účet, z něhož odeslal verifikační platbu. Tvrzení, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal a zasláním verifikační platby odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, však žalobkyně neprokázala. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru a že ji projevil skutečně žalovaný. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají – úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta. 7. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému na jeho účet částku v celkové výši 16 000 Kč (12 000 Kč + 4 000 Kč), na jejíž vrácení měla žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (ustanovení § 2991 o. z). Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil, soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 16 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni stále dluží. 8. Doba splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Předpokladem splatnosti bezdůvodného obohacení je tedy hmotněprávní úkon žalobkyně, který se musí prokazatelně dostat do dispoziční sféry žalovaného. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzvána nejpozději žalobou, jež mu byla doručena 6. 11. 2023. Splatnost bezdůvodného obohacení pak nastala bez zbytečného odkladu, tj. následující den 7. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku k tomuto datu neuhradil, počínaje dnem 8. 11. 2023 je v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (15 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 23. 10. 2022 do 5. 4. 2023 kapitalizovaného na částku 1 078,36 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč za období od 12. 4. 2023 do zaplacení, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení až od 8. 11. 2023, soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení pouze za dobu od 8. 11. 2023 do zaplacení. 9. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 8. 11. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 50 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 21 650,93 Kč (zahrnující jistinu, kapitalizovaný úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 16 203,70 Kč (zahrnující jistinu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) 75 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 25 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % (75 % úspěch - 25 % neúspěch = 50 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí celkem 2 252 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (3× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč (50 % z 2 252 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.