11 C 45/2023-19 — Okresní soud ve Zlíně

1. Manžel se návrhem ze dne 15. 3. 2023 domáhal rozvodu manželství uzavřeného s manželkou dne [datum] před [stát. instituce] (tehdy Městský národní výbor v [anonymizováno]). Návrh odůvodnil tím, že vzhledem k tomu, že u manželů došlo ke ztrátě citových vazeb, manželé již nemají žádné společné cíle ani zájmy a od února 2022 nevedou společnou domácnost, manželství tak již neplní svoji funkci. 2. Manželka s rozvodem manželství nesouhlasila s odůvodněním, že není vyřešen jejich společný majetek, k čemuž uvedla, že si s manželem postavili dům, a to i za peníze, které získala prodejem svého bytu, avšak nyní by neměla žádnou jistotu bydlení, když manžel již v minulosti nesouhlasil s tím, aby byla část domu v jejím vlastnictví či byla nemovitost darována společné dceři. K návrhu dále uvedla, že manželství bylo bezproblémové, měli společné zájmy, trávili spolu dovolené, a to až do doby, kdy manžel začal trávit více času se svou kolegyní. 14. ledna 2022 jí pak manžel oznámil, že odchází. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] (viz oddací list). Manželé nemají nezletilé děti, jejich jediná dcera [jméno] je již zletilá (viz potvrzení o provedené lustraci v ISZR). 4. Soud dále provedl dokazování výpovědí účastníků. 5. Z výpovědi manžela soud zjistil, že tento během jednání projevil opravdový a vážně míněný zájem na ukončení manželského soužití, přičemž obnovení manželského soužití s manželkou vyloučil. K tomu uvedl, že manželské soužití účastníků bylo ukončeno na přelomu ledna a února 2022, kdy se odstěhoval ze společné domácnosti. Manželka nebyla ochotna respektovat jeho názory a zájmy, jednala vždy ve svém zájmu, a to zejména ve vztahu k rodinnému rozpočtu, kdy se nechovala k rodinným financím rozumně, např. prostředky z pojistného plnění po havárii jejího vozidla použila pro osobní potřebu. Dále uvedl, že po odchodu ze společné domácnosti nadále hradí veškeré náklady spojené s tímto domem, a to včetně hypotéky. Je přesvědčen, že jeho odchodem z domu není zásadním způsobem ovlivněna životní úroveň jeho manželky. Nový vztah nebyl důvodem k tomu, že manželství nefungovalo. 6. Z výpovědi manželky soud zjistil, že tato s rozvodem nesouhlasí, neboť má strach, že po manželovi vše zdědí jeho současná přítelkyně, což je nemorální, neboť dům stavěli s manželem spolu, finančně se na stavbě podílela velkou částkou, avšak manžel nikdy nechtěl část domu na ni přepsat. Co se týče financí, nesouhlasí s tím, co uvedl manžel, nepoužívala peníze pouze pro sebe. Manžel byl na ni sprostý, lhal jí, zažila fyzické i psychické násilí. Dále uvedla, že manželství je velmi narušené, o přítelkyni manžela se vyprávělo po [obec], nebylo jí z toho dobře, musela užívat antidepresiva. Domnívá se, že manželství zachovat nelze, ale bojí se, že nebude mít kde bydlet. 7. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k přesvědčení, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze obnovení soužití manželů očekávat. O existenci takového rozvratu manželství svědčí především skutečnost, že účastníci spolu jako manželé již více jak rok nežijí. Manžel se na přelomu ledna a února roku 2022 ze společné domácnosti odstěhoval a z jeho výpovědi je zjevné, že manželské společenství obnovit nechce a nehodlá. Ostatně i sama manželka potvrdila, že manželství nelze zachovat, tedy vůli dál v manželském soužití setrvat nemá ani jeden z manželů, v případě manželky je ovšem řešena otázka společného majetku a zejména zajištění její budoucí bytové potřeby. 8. Společné soužití manželů je představováno jejich osobním a majetkovým společenstvím založeným na sdílení radostí i problémů, společném trávení volného času, osobní péči manželů o sebe navzájem, jejich vzájemné intimní vazbě či společném hospodaření s peněžními prostředky. Z provedeného dokazování má soud za spolehlivě zjištěné, že takové společenství mezi účastníky minimálně po dobu více jak jednoho roku, kdy se manžel ze společné domácnosti odstěhoval, nepanuje. Impulzem k odchodu bylo ze strany manžela citové odcizení, tvrzená neochota manželky respektovat názory a zájmy manžela a nerozumné nakládání manželky s rodinnými finančními prostředky. Je v zásadě nerozhodné, zda tyto důvody vedly manžela k novému vztahu, anebo byl nový vztah důvodem rozvratu manželství (jak dovozuje manželka). Objektivním výstupem však je rozvrat jejich společného manželství a takto vzniklý a ke dni vyhlášení rozsudku stále trvající stav rozvratu manželství podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), tedy odůvodňuje, aby bylo manželství účastníků rozvedeno. Soud se proto dále zabýval tím, zda z provedeného dokazování vyplynuly takové mimořádné okolnosti, které by ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 o. z. i přes zjištěný rozvrat manželství svědčily ve prospěch jeho zachování. <i>9. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.</i> 10. Vzhledem k tomu, že jediná dcera manželů je již zletilá, soud se tedy nezabýval podmínkami pro použití tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) o. z., tedy tím, zda vyslovení rozvodu nebrání rozpor se zájmem nezletilých dětí manželů, daný zvláštními důvody. 11. Soud se však zabýval možným rozporem rozvodu manželství se zájmem manžela ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., kdy dospěl k závěru, že podmínka použití této tvrdostní klauzule splněna není. Tato podmínka spočívá v tom, že by manželovi, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, přičemž by mimořádné okolnosti svědčily ve prospěch zachování manželství. Přestože manželka v tomto směru vyjádřila obavu o další osud majetku nabytého za trvání manželství, kdy z její výpovědi bylo zjištěno, že ačkoliv se na pořízení společného domu finančně podílela významnou měrou, nemovitost zůstala po celou dobu trvání manželství ve výlučném vlastnictví manžela, a dále uvedla, že odchodem manžela z rodinné domácnosti pociťuje snížení životní úrovně, tyto skutečnosti nenaplňují zákonné podmínky zvlášť závažných důvodů pro zachování manželství. Zvlášť závažná újma by mohla být dána v případě, že by manželka byla například invalidní, vážně nemocná, byla by odkázána na pomoc manžela, nebyla by schopna z objektivních příčin po rozvodu manželství bez přispění manžela zajistit své běžné potřeby (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18. 10. 2017, č. j. 59 Co 178/2017). O takovou situaci se však dle tvrzení manželky nejedná a ani ze zjištěného skutkového stavu se nepodává, že by manželka byla odkázána na manžela v uspokojování svých běžných potřeb. 12. K ekonomické situaci manželky lze podotknout, že i po rozvodu manželství může být manželka zabezpečena výživným rozvedené manželky, budou-li splněny zákonné podmínky pro jeho poskytování, co soud ovšem tímto rozhodnutím neprejudikuje. Co se pak týče vlastnických práv k majetku nabytému za trvání manželství, tyto záležitosti, pokud si je účastníci sami nevyřeší dohodou, mohou být po ukončení manželství předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů (SJM), jímž jsou věci dle § 709 o. z. Okolnosti, které manželka uváděla v tomto řízení, svou povahou patří spíše právě do řízení o vypořádání SJM, v němž nic manželce nebrání, aby se domáhala vypořádání i majetku, o němž je přesvědčena, že je součástí SJM, byť je evidenčně vykazován pouze na jednoho z manželů. Soud ovšem konečné rozhodnutí ve věci SJM tímto svým rozhodnutím nepředjímá. 13. Jak je však již shora uvedeno, majetkové vztahy mezi manžely, ať už je některý z manželů pociťuje sebevíc nepříznivě, nenaplňují zákonnou podmínku zvlášť závažného důvodu pro zachování manželství. Nelze pak ani ohlížet od faktu, že jednotlivé podmínky aplikace tvrdostní klauzule dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. je třeba naplnit kumulativně (srov. Petrov, J. et al. Občanský zákoník. Praha: C. H. Beck, 2022, § 755). Byť tedy doba absentujícího společného soužití byla kratší tří let a přinejmenším manželka tvrdí svou (materiální) újmu, jednoznačně není naplněn důvod zájmu nesouhlasícího manžela (k tomu srov. rozhodnutí citované v bodu 11 odůvodnění) a soud neshledal (a z dokazování ani nezjistil) mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství. Ačkoliv lze mít pochopení pro argumentaci manželky, z h