10 C 103/2024-97 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, p, Anonymizováno, c., C , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , 120, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, c.) se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto žalobkyni splatit nejpozději do , datum, . Žalovaný svému závazku z uzavřené smlouvy nedostál, peněžní prostředky ve sjednané lhůtě splatnosti právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Pohledávka na žalobkyni měla být postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , jméno FO, postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.2. Žalovaný svého práva v řízení nevyužil a ve věci se nevyjádřil, Anonymizováno3. Soud se nejprve zabýval tím aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvní stranou smlouvy se žalovaným měla být společnost , Anonymizováno, . Ta jako postupitel měla uzavřít s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, která předvídá postoupení pohledávky za žalovaným; takováto smlouva k žalobě předložena nebyla., právnická osoba, občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. , spisová značka, ), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a absentující tvrzení pak nemůže nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).5. Žalobkyně předložila soudu smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, a dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, uzavřený dne , datum, . Úvěrová smlouva, od které žalobkyně odvozuje svůj žalobní nárok, měl být se žalovaným uzavřena dne , datum, . Je zcela zřejmé, že pohledávka uplatněná žalobou, v době uzavření předložené smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejího dodatku neexistovala, proto soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval žalobkyni k předložení smlouvy osvědčují postoupení pohledávky za žalovaným ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne , datum, , avšak do dne nařízeného soudního jednání smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným soudu předložena nebyla.6. Žalobkyně tedy nepředložila důkaz, který by osvědčoval postoupení žalované pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Takový deficit by bylo možné překonat, byla-li by prokázána řádná notifikace žalovanému stran postoupení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně v této souvislosti sice předložila notifikační listinu adresovanou žalovanému, avšak učiněný žalobkyní (nikoliv její právní předchůdkyní), která opětovně netvrdí a neprokazuje, že tak mohla učinit, a pokud by tak skutečně mohla činit, pak má v intencích § 1882 odst. 1 o. z. povinnost notifikovat kvalifikovaněji a prokázat postoupení dlužníkovi. Nic takového z tvrzení a důkazů neplyne, a proto byl soud připraven žalobkyni v této souvislosti poučit.7. O tato příslušná procesní poučení se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu dne , datum, . V tomto směru soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.8. Pokud jde tedy o právní hodnocení, soud uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na žalobkyni. Žalobkyně tedy není ve věci aktivně věcně legitimována, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.), přičemž z dalších důkazů, které provedl, nečiní žádná relevantní skutková zjištění.9. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).