11 C 113/2024-18 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o dluh žalované ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, (jistina ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , příslušenství). Z žalované jistiny žalobkyně požadovala smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, když původním smluvním partnerem žalované nebyla žalobkyně, nýbrž společnost , právnická osoba, Žalobkyně v této souvislosti předložila k důkazu smlouvu o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Soud v rámci dokazování zjistil, že partie této smlouvy byly odstraněny (vyňaty). Je tedy zřejmé, že soudu byla předložena upravená listina, o níž má soud pochybnosti o její původnosti a obsahu a dále také o relevantnosti skutečností, které má listinný důkaz prokazovat. V této souvislosti soud výslovně upozorňuje, že je zakázáno předkládat soudu listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, jenž je pozměněný. Soud proto dospěl k závěru, že předložený listinný důkaz spočívající v neověřené kopii smlouvy o postoupení pohledávky je nezpůsobilý prokázat skutková tvrzení žalobkyně a k prokázání tvrzení je třeba kopie či originálu listiny, na které nebudou chybět části textu [čl. I odst. 4, 5, 7, 8; čl. II odst. 3, 4, 6, 7, 9 (částečně), 12; čl. III odst. 2 až 12; čl. IV odst. 1 (částečně), 2 až 6, čl. V odst. 1; čl. VI odst. 1 až 18; čl. VII odst. 8; čl. X odst. 2, 3, 7 a 8; čl. XII odst. 16 (částečně)].4. Co se týče průkaznosti žalobkyní doložené kopie smlouvy o postoupení pohledávek, dospěl soud k závěru, že s ohledem na značný rozsah chybějících pasáží nelze v daném případě ze žalobkyní předložené prosté fotokopie smlouvy vycházet. Podstatou kopie je věrná reprodukce originální listiny. Předložená listina tuto funkci zjevně neplní, když rozsah chybějících pasáží je takový, že plný obsah původní listiny z ní nelze s jistotou zjistit. Tato listina postoupení pohledávek z předmětných smluv společností , právnická osoba, na žalobce neprokazuje (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a dále pravomocné rozsudky zdejšího soudu vydané pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ).5. Také v situaci, kdy neúplná kopie smlouvy o postoupení pohledávky neprokazuje nabytí pohledávky žalobkyní, bylo by možné aktivní věcnou legitimaci žalobkyně dovodit na základě řádné notifikace postupníkem vůči žalované.6. Platí, že notifikovat dlužníku postoupení pohledávky může nejen postupitel, ale také postupník, který ale musí postup pohledávky prokázat, tedy předložit patřičnou listinu, na jejímž základě byla pohledávka postoupena (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně ovšem nic takového netvrdí (a neprokazuje), přičemž absence příslušné listiny má na za následek, že není s to přivodit právní účinky (srov. HANDLAR, , právnická osoba, postoupení pohledávky a notifikaci postoupení podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2013, č. , hodnota, , s. 782 an.).7. V kontextu notifikace původního věřitele platí, že se jedná o jednostranné adresované právní jednání, které lze učinit i neformálně. Pro toto oznámení platí pravidla o jednání právnických osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z § 166 o. z. plyne, že právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci, přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Oprávnění k zastupování lze dovodit i z údaje o pracovním zařazení nebo funkci (srov. , adresa, J. , tituly před jménem, al. Občanský zákoník. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, § 161, marg. č. , hodnota, .). V situaci, kdy oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, obsahuje hlavičku společnosti Provident a je podepsáno její zaměstnankyní s uvedením funkce „operations manager“, je zřejmé, že se jedná o adresované jednostranné právní jednání společnosti vůči žalované.8. Podle § 570 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.9. Dojití do dispoziční sféry adresáta prokazuje odesílatel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), jenž tak nečiní, když toliko dává k úvaze soudu, zda a kdy byla písemnost žalované doručována podací lístek se týká této písemnosti. Odpovědnost za dojití projevu vůle nese odesílatel, adresát není zásadně povinen vytvářet předpoklady, aby k dojití došlo. Jestliže se tedy např. adresát v místě doručování nezdržuje, a nezíská v důsledku toho možnost se s projevem vůle seznámit, nelze považovat projev vůle za došlý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soudu je v poměrech projednávané věci známo, že žalovaná na adrese , právnická osoba, . , adresa, písemnosti nepřebírá, nýbrž má sjednánu dosílku na adresu , adresa, , kde má i svou schránku. Jinými slovy, žalovaná se v místě doručování nezdržovala, s projevem vůle nezískala možnost se seznámit, a proto jej nelze považovat za došlý.10. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a absentující tvrzení pak nemůže nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za, tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně tedy netvrdí a neprokazuje, že notifikaci právní předchůdkyně doručovala žalované a že se notifikace dostala do její dispoziční sféry.11. O příslušná procesní poučení se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost