11 C 129/2024-56 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto splácet spolu s příslušenstvím úvěru ve výši , částka, v pravidelných čtrnácti měsíčních splátkách po , částka, počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku , částka, , s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení, načež splatnost závazku žalovaného nastala k datu poslední předepsané splátky, tj. dne , datum, . Žalovaná částka , částka, představuje jistinu úvěru ve výši , částka, a smluvní pokutu za prodlení žalovaného vypočtenou ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, .2. Žalovaný svého práva v řízení nevyužil a ve věci se nevyjádřil.3. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Smluvní stranou smlouvy s žalovaným měla být společnost , právnická osoba, . Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, která předvídá postoupení pohledávek dle přílohy smlouvy okamžikem zaplacení úplaty.4. Žalobkyně předložila soudu dvě postupní smlouvy. První postupní smlouva, kterou žalobkyně zaslala spolu se žalobou dne , datum, , obsahovala ve své příloze seznam postoupených pohledávek, kdy pod položkou č. , hodnota, (s. 37) byla uvedena pohledávka za žalovaným. Tato postupní smlouva vázala účinky postoupení na zaplacení úplaty. Žalobkyně předložila potvrzení o provedení transakce, kdy z účtu žalobkyně byla odeslána na účet č. , č. účtu, dne , datum, částka, jejíž výše byla žalobkyní anonymizována.5. Podáním ze dne , datum, žalobkyně oznámila, že soudu předložila kompletní dokumentaci administrativní chybou s tím, že předkládá anonymizovanou verzi a po soudu požaduje, aby tento anonymizoval i původní smlouvu a její přílohy, v níž jsou údaje k dalším osobám. Jinými slovy, jediným důkazem k postoupení nově mělo být několik stran začerněného textu.6. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a absentující tvrzení pak nemůže nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za, tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).7. Žalobkyně tedy vyměnila původní důkaz novými listinami, které jsou začerněné v takové míře, že nejsou způsobilé prokázat ničeho. Pokud by soud vyšel z původního důkazu, pak zde sice je uveden žalovaný, za nímž měla být pohledávka postoupena na žalobkyni, nicméně není doklad o zaplacení úplaty, resp. bankovní výpis je opětovně upravený a nelze z něj ověřit, zda patří k postupní smlouvě, z kódu transakce není možné dovodit provázanost k postupní smlouvě. Jestliže tak není tvrzeno a prokázáno zaplacení úplaty, nelze dovodit, že by smlouva byla účinná. Takový deficit by bylo možné překonat, byla-li by prokázána řádná notifikace žalovanému stran postoupení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně v této souvislosti sice předložila notifikační listinu adresovanou žalovanému. Notifikační úkon činí až žalobkyně, avšak ta opětovně netvrdí a neprokazuje, že tak mohla učinit, a pokud by tak skutečně mohla činit, pak má v intencích § 1882 odst. 1 o. z. povinnost notifikovat kvalifikovaněji a prokázat postoupení dlužníkovi. Nic takového z tvrzení a důkazů neplyne, a proto soud byl připraven žalobkyni v této souvislosti poučit.8. O tato příslušná procesní poučení se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu dne , datum, . V tomto směru soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.9. Pokud jde tedy o právní hodnocení, soud uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na žalobkyni. Žalobkyně tedy není ve věci aktivně legitimovaná, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.), přičemž z dalších důkazů, které provedl, nečiní žádná relevantní skutková zjištění.10. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).