26 C 199/2024-42 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 460,50 Kč představující žalovanému poskytnutou jistinu úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru, společně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 7. 1. 2023 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2022, kterou právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové sítě na webových stránkách www.creditportal.cz. Pohledávka byla následně postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024. Žalovaný nic nevrátil, ani po zaslané předžalobní výzvě.2. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nutnosti nařízení jednání, a to za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu z listin předložených žalobkyní:Dne 7. 12. 2022 byla vyplacena částka 5 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, , který žalovaný označil jako svůj bankovní účet ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena na 6. 1. 2023. Úvěr byl poskytnut s roční úrokovou sazbou 40 %. Výplatu částky dne 8. 12. 2022 potvrdila banka žalovaného (viz smlouva o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, sdělení banky , právnická osoba, . ze dne 19. 8. 2024). Dne 15. 3. 2024 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, kde jej vyzvala k úhradě částky 15 260,02 Kč a k náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 7 405 Kč, a to do tří dnů, na bankovní účet uvedený ve výzvě. Výzva byla zaslána doporučeně pod číslem , Anonymizováno, (předžalobní výzva, podací lístek).Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, bylo zjištěno že odkazuje na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek mezi nimi dříve uzavřenou dne 14. 6. 2023, kdy jejím předmětem mělo být postoupení 44 pohledávek za ujednanou kupní cenu. Těchto 44 kusů pohledávek o celkové hodnotě 1 532 564,75 Kč mělo vyplývat ze seznamu pohledávek, jež měl zahrnovat rovněž pohledávku za žalovaným. Avšak předložený seznam sice obsahoval pohledávku za žalovaným, avšak neodpovídal obsahu ujednání dílčí smlouvy, protože obsahoval pohledávek celkem 46. Vzhledem k tomu, že předložený seznam nebyl předložen v podobě nedílné součásti dílčí smlouvy a nebylo možné z něj bez vší pochybnosti dovodit, zda se skutečně jedná o přehled pohledávek postoupených na žalobkyni dílčí smlouvou, vyzval soud žalobkyni k odstranění těchto pochybností. Žalobkyně však jen odkázala na notifikační listinu ze dne 15. 3. 2024, kterou stejného dne zaslala žalovanému doporučeně pod podacím číslem , Anonymizováno, , z níž má za to, že bylo postoupení dostatečně žalovanému oznámeno. Soud má však za to, že uvedené pochybnosti nebyly ani touto listinou odstraněny, protože ač bylo oznámení o postoupení pohledávky sepsáno právní předchůdkyní žalobkyně, nebylo jí reálně odesláno, protože k odesláno mělo údajně dojít pod stejným podacím číslem jako předžalobní výzva sepsaná a odeslaná zástupcem žalobkyně. Přitom z podacího lístku není možné jednoznačně dovodit, jaké listiny zásilka obsahuje (dílčí smlouva o postoupení ze dne 1. 3. 2024, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).4. Právně soud věc podřadil pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).5. Jelikož v postavení věřitele v rámci závazkového vztahu byla osoba odlišná od žalobkyně, soud se po právní stránce nejprve zabýval tím, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. Smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 a § 1887 občanského zákoníku dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastupuje na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal. Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi ní jako postupníkem a , Anonymizováno, . , právnická osoba, ., jako postupitelem, byla uzavřena postupní smlouva, na základě níž by byla účinně postoupena žalobou uplatněná pohledávka. Předložená postupní smlouva v příloze obsahovala jiný počet pohledávek než mělo být dílčí smlouvou ze dne 1. 3. 2024 postoupeno, přičemž jiný doklad o skutečném a platném postoupení pohledávky za žalovaným předložen nebyl ani po výzvě soudu evyplynulo a chybějící přímý důkaz o postoupení nebylo možné nahradit nepřímým důkazem v podobě notifikační listiny, jež nebyla odeslána postupitelem, resp. ohledně níž nebylo prokázáno její odeslání postupníkem, resp. zda vůbec byla žalovanému odeslána.6. Žalobkyně tak své tvrzení, že je vlastnicí žalované pohledávky za žalovaným, neprokázala, a to ani po poučení a výzvě ze strany soudu. Soud proto po provedeném dokazování uzavřel, že na žalobkyni nemohlo být také řádně postoupeno právo na aktivní věcnou legitimaci k úspěšnému vymáhání v žalobě uplatněného nároku.7. Soudu tedy nezbylo než učinit závěr, že nastoupení účinků postoupení žalované pohledávky žalobkyní prokázáno v řízení nebylo, proto musel rozhodnout v neprospěch žalobkyně, a tento nárok s odkazem na výše uvedené zamítnout.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, když žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu, proto by mu v plném rozsahu vůči žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jeho práva v řízení. Jelikož z obsahu spisového materiálu nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.