26 C 211/2024-42 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 610 Kč, představující žalovanému poskytnutou jistinu úvěru, společně s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové sítě. Pohledávka byla následně postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, . , právnická osoba, .“), a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která následně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný nic nevrátil, ani po zaslané předžalobní výzvě.2. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nutnosti nařízení jednání, a to za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu z listin předložených žalobkyní:Dne 10. 6. 2020 byla prostřednictvím platební brány , Anonymizováno, vyplacena částka 11 610 Kč z účtu společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (nyní , právnická osoba, .) na účet č. , č. účtu, , který žalovaný označil jako svůj bankovní účet ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena na 15. 7. 2020. Úvěr byl poskytnut s roční úrokovou sazbou 0 % (viz smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru verze, Anonymizováno, , Anonymizováno, , potvrzení o provedené platbě). Dne 15. 7. 2020 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka , částka, (viz zpráva , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. ze dne 14. 10. 2024). Dne 11. 1. 2024 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, kde jej vyzvala k úhradě částky 14 930 Kč a k náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 7 260 Kč, a to do tří dnů, na bankovní účet uvedený ve výzvě (předžalobní výzva, podací lístek).Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 uzavřené mezi spol. , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, a z její přílohy– seznamu pohledávek, jež obsahově a formálně nebyl v souladu se smluvním ujednáním, neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. Stejný závěr potom soud učinil u listiny „oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 11. 1. 2024, kdy na ní zcela absentuje podpis nebo razítko osoby oprávněné jednat za právní předchůdkyni žalobkyně.K výzvě soudu ze dne 2. 10. 2024 žalobkyně nepředložila ve stanovené lhůtě seznam postoupených pohledávek v souladu se smluvním ujednáním, tedy se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , stanovící jeho obsahové a formální náležitosti, zahrnující pohledávku za žalovaným, jež je předmětem řízení.4. Právně soud věc podřadil pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).5. Jelikož v postavení věřitele v rámci závazkového vztahu byla osoba odlišná od žalobkyně, soud se po právní stránce nejprve zabýval tím, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. Smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 a § 1887 občanského zákoníku dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastupuje na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal. Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi ní jako postupníkem a , Anonymizováno, . , právnická osoba, ., jako postupitelem, byla uzavřena postupní smlouva, na základě níž by byla účinně postoupena žalobou uplatněná pohledávka. Předložené postupní smlouvy v přílohách obsahovaly seznamy pohledávek, jež jimi byly postoupeny, avšak nezahrnovaly předmětnou pohledávku za žalovaným specifikovanou dle smluvního ujednání, přičemž na předmětném seznamu pohledávek absentovali v rozporu se smluvním ujednáním podpisy obou smluvních stran.6. Žalobkyně tak své tvrzení, že je vlastnicí žalované pohledávky za žalovaným, neprokázala, a to ani po poučení a výzvě ze strany soudu. Soud proto po provedeném dokazování uzavřel, že na žalobkyni nemohlo být také řádně postoupeno právo na aktivní věcnou legitimaci k úspěšnému vymáhání v žalobě uplatněného nároku.7. Na řádné uzavření postupní smlouvy pak soud nemohl usuzovat ani z notifikace postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024, neboť tento dokument není opatřen podpisem postupitele, resp. osoby jednatele oprávněného, dle zápisu v obchodním rejstříku, v té době, za právní předchůdkyni žalobkyně jednat. Současně nebylo žalobkyní tvrzeno (ani prokázáno), kdo je, mimo zapsaného jednatele, oprávněným subjektem k jednání za postupitele ohledně notifikace postoupení.8. Soudu tedy nezbylo než učinit závěr, že nastoupení účinků postoupení žalované pohledávky žalobkyní prokázáno v řízení nebylo, proto musel rozhodnout v neprospěch žalobkyně, a tento nárok s odkazem na výše uvedené zamítnout.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, když žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu, proto by mu v plném rozsahu vůči žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jeho práva v řízení. Jelikož z obsahu spisového materiálu nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.