36 C 41/2024-61 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se žalobou – podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – domáhala zaplacení částky 45 415,02 Kč s úrokem v kapitalizované výši 881,83 Kč a dále úrokem ve výši 12,82 % ročně z částky 36 243,82 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 44,25 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 415,02 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení. Podáním ze dne 19. 2. 2024 žalobkyně sdělila, že nadále požaduje z bezdůvodného obohacení zaplacení částky ve výši 22 754,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 754,72 za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení a co do částky ve výši 22 660,30 Kč spolu s veškerým příslušenstvím bere žalobu zpět. Soud na základě návrhu žalobkyně řízení v tomto rozsahu částečně zastavil a současně připustil změnu žaloby usnesením ze dne 29. února 2024, č. j. , spisová značka, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 10. 5. 2005 žalovaný na bankovní účet číslo , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, na který uhradil částku v celkové výši 27 245,28 Kč [platební historie]. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 společnost , právnická osoba, . žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 7. 2019 [oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku]. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí je seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, prokázala, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku na žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, dohoda o zaplacení úplaty, seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku]. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky.Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit i bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému na jeho účet částku 50 000 Kč, na jejíž vrácení měla žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Jelikož žalovaný uhradil pouze částku ve výši 27 245,28 Kč, zavázal jej soud k zaplacení částky 22 754,72 Kč.Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu.Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 odeslaným dne 16. 7. 2019 (k dřívější výzvě nepředložila doklad o jejím odeslání). Podle § 573 o. z. bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 7. 2019. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala následující den, tj. 20. 7. 2019 a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení až od 20. 7. 2019 a do tohoto data požadavek na úrok z prodlení zamítl, neboť žalovaný ještě nebyl s vrácením dlužné částky v prodlení.Předmětem sporu byla částka 46 341,10 Kč (žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení , neboť vzala žalobu částečně zpět, aniž by žalovaný plnil) [45 415,02 + 881,83 (kapitalizovaný úrok) + 44,25 (kapitalizovaný úrok z prodlení)], přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 22 754,72 Kč, tedy ze 49 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.