44 C 267/2024-49 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 9. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 16 000 Kč. Žalovaná částka 18 512,25 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 6 599,78 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 154,85 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 5 133,37 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 624,25 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 8 % p. a. z jistiny 6 599,78 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení, který za dobu do 22. 4. 2024 kapitalizovala částkou 440,73 Kč, a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 6 754,63 Kč za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 22. 4. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 847,56 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . smluvně postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „společnost“ či „právní předchůdce žalobkyně“), byla dne 9. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč splatit v 14 měsíčních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 16 000 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v níž uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a je zaměstnaný od 1. 2. 2022. Jeho příjem představuje mzda ve výši 27 600 Kč měsíčně, výdaje činí 9 622 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 500 Kč a srážky ze mzdy 4 122 Kč. Další zápůjčky či úvěry nemá (viz žádost o úvěr ze dne 9. 7. 2022). Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil za poslední 3 měsíce 27 600 Kč, přičemž žalovanému byly měsíčně prováděny srážky ze mzdy na základě výkonu rozhodnutí ve výši 4 122 Kč (viz potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 7. 2022). Společnost pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupila žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , pohledávku za žalovaným postoupila ke dni 29. 5. 2024 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dle § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 14. 6. 2024. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 9. 7. 2022 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy a nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala společnost (právní předchůdce žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného, byla vyzvána usnesením č. j. 44 C 267/2024-29 ze dne 23. 10. 2024, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakými konkrétními postupy právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet včetně uvedení toho, z jakých listin zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 9. 7. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „doložení příjmu žadatele“. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného právní předchůdce ověřil potvrzením o výši příjmů a výpisy z bankovního účtu. Ke svým tvrzením předložila žádost o úvěr, v němž je uvedeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a je zaměstnaný od 1. 2. 2022. Jeho příjem představuje mzda ve výši 27 600 Kč měsíčně, výdaje činí 9 622 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 500 Kč a srážky ze mzdy 4 122 Kč. Další zápůjčky či úvěry nemá. Dále předložila potvrzení o výši příjmu, dle něhož průměrný měsíční příjem žalovaného činil za poslední 3 měsíce 27 600 Kč, přičemž žalovanému byly měsíčně prováděny srážky ze mzdy na základě výkonu rozhodnutí ve výši 4 122 Kč (viz potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 7. 2022). Co se týče výdajů, žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval výdaje z bankovních výpisů, tato skutečnost však v žádosti o úvěr zaznamenána nebyla (naopak kolonka výpisy z účtu zůstala nezaškrtnuta) a žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že výpisy z účtu žalovaného, na základě nichž měly být jeho výdaje ověřovány, k dispozici nemá; soudu pak ani nesdělila číslo účtu a bankovní instituci, aby si soud mohl předmětné výpisy z účtu vyžádat sám. Namísto toho tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti musí být dle zákona o spotřebitelském úvěru přiměřené povaze úvěru, kdy v daném případě posouzení prováděla zavedená společnost se striktně nastavenými postupy a v souladu se zákonem, přičemž zákon připouští i možnost využití automatizovaných modelů. Tyto postupy však soudu neosvětlila. Soud tak v daném případě dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly právním předchůdcem žalobkyně ověřovány vůbec, když od žalovaného nebyly vyžádány žádné listiny prokazující výši pravidelných výdajů, přičemž nebyly ověřovány ani výdaje v podobě příp. splátek zápůjček či úvěrů, které lze ověřit velmi snadno nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů a dalších veřejně přístupných databází, kdy se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s tvrzením žalovaného, že ž