36 C 181/2025-43 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené účastníky , datum, distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 39 200,75 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč (částka ze dne , datum, ve výši , částka, byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem na bankovní účet č. 436864390277/0100 a částka ze dne , datum, ve výši , částka, byla žalovanému vyplacena omylem a žalobkyně ji požaduje z titulu bezdůvodného obohacení), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatek za službu SMS servis ve výši 35 Kč, Anonymizováno, a smluvní úrok z prodlení ve výši 12 165,75 Kč. Dále žalobkyně požadovala 14,75% p.a. úrok z prodlení z částky 27 035 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení.Žalovaný se jednání nezúčastnil, aniž by svou účast omluvil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, na kterých se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, čímž dokončil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný přistoupil k podpisu smlouvy kliknutím na pole „podepsat smlouvu o úvěru“, po kliknutí na příslušné pole žalobkyně odeslala na telefonní číslo , tel. číslo, uvedené v žádosti unikátní SMS kód. Žalovaný tento kód zadal do klientské sekce, čímž došlo k propsání podpisu žalovaného do textu smlouvy. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela.V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla od žalobkyně připsána částka 10 000 Kč dne , datum, , přičemž žádná další částka ve výši , částka, v období od , datum, do , datum, nebyla připsána [sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ]. Žalobkyně tedy žalovanému plnila bez právního důvodu, čímž se žalovaný neoprávněně obohatil a žalobkyni vzniklo právo, aby jí žalovaný vydal to, oč byl ochuzen. Žalovaný byl povinen vrátit poskytnutých 10 000 Kč, k jehož zaplacení jej soud zavázal (výrok I.), a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl (výrok II.).Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do tří dnů výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, odeslanou dne , datum, (výzva k úhradě včetně detailní informace k zásilce) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne , datum, . Splatnost pohledávky nastala třetí den po doručení výzvy, tj. , datum, (pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Ode dne následujícího se tedy žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od , datum, nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 12 % ročně). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 035 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení, proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl (výrok II.).Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.Žalobkyně k úhradě soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne , datum, zaplatila na účet soudu částku 1 569 Kč. Jelikož soud elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, doměřil žalobkyni poplatek do výše položky 1 Sazebníku poplatků. Žalobkyně dne , datum, zaplatila doplatek soudního poplatku ve výši 391,50 Kč. Poplatková povinnost žalobkyně spojená s podáním tohoto návrhu však podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků činila pouze částku 1 352 Kč (základem pro výpočet soudního poplatku je částka 27 035 Kč představující žalovanou jistinu pohledávky poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za SMS servis; příslušenství pohledávky se v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, do základu soudního poplatku nezahrnuje).Podle ustanovení § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“), v účinném znění, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek.Protože žalobkyně zaplatila soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 960,50 Kč, ač její poplatková povinnost spojená s podáním tohoto návrhu představovala pouze částku 1 352 Kč, rozhodl soud ve smyslu citovaného ustanovení § 10 odst. 1 ZoSP o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 608,50 Kč (1 960,50 Kč – 1 352 Kč) po právní moci tohoto rozsudku.