36 C 263/2025-87 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené účastníky , datum, distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka , částka, představuje dlužnou jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , úrok ve výši , částka, , poplatek za službu presto ve výši , částka, , poplatek za službu informační SMS servis ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala 12% p.a. úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.Žalovaná se jednání nezúčastnila, aniž by svou účast omluvila. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, na kterých žalovaná požádala o poskytnutí úvěru vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla s žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI, který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jí uvedenou emailovou adresu. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru a nepodepsané všeobecné obchodní podmínky žalobkyně nemohou být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že žalovaná požádala o úvěr a odsouhlasila úvěrovou smlouvu za tvrzených podmínek.V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalované byla od žalobkyně připsána částka , částka, dne , datum, a částka , částka, dne , datum, [sdělení , právnická osoba, ., výpis z účtu žalované za období , datum, – , datum, ]. Žalobkyně tedy žalované plnila bez právního důvodu, čímž se žalovaná neoprávněně obohatila a žalobkyni vzniklo právo, aby jí žalovaná vydala to, oč byla ochuzena. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku , částka, , proto soud zavázal žalovanou k doplacení zbylých , částka, (, částka, – , částka, ), a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky do tří dnů výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, odeslanou dne , datum, (výzva k úhradě, potvrzení o odeslání, sledování zásilek) a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne , datum, . Splatnost pohledávky nastala třetí den po doručení výzvy, tj. , datum, . Ode dne následujícího se tedy žalovaná ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od , datum, nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 11,5 % ročně). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Soud zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně od , datum, a jen z přiznané částky , částka, a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jejího úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.