4 C 174/2018-261 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 27. 8. 2018 domáhala se žalobkyně zvýšení výživného naposledy stanoveného rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 č. j. Nc 226/2008-31 v částce 4.000 Kč na částku 7.000 Kč. V průběhu řízení pak žalobkyně omezila návrh, a to podáním ze dne 13. 12. 2019, když požadovala, aby výživné bylo zvýšeno na částku 6.000 Kč měsíčně s ohledem na zjištěné poměry účastníků. Svým obsahem se jedná o částečné zpětvzetí žaloby. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného tři roky zpětně od podání návrhu, tedy od 27. 8. 2015, neboť od posledně stanoveného výživného v roce 2008 došlo k podstatné změně poměrů na straně obou účastníků. V době rozhodné pro posouzení návrhu byla žalobkyně stále dítětem nezaopatřeným, které se soustavně připravuje na své budoucí povolání. Žalovaný měl v rozhodné době pouze jednu vyživovací povinnost, a to právě k žalobkyni, na kterou platil 4.000 Kč měsíčně. Žalobkyně se snažila o zvýšení výživného pro její osobu mimosoudně, na požadavky žalobkyně na zvýšení výživného však žalovaný nereagoval. Od úpravy výživného pak došlo k uplynutí doby deseti let, žalobkyně ze základní školy přestoupila na [název školy] [anonymizována dvě slova] ve [obec] a poté nastoupila ke studiu na [název školy] v [obec]. Přechod z nižší formy vzdělávání na vyšší je automaticky důvodem pro zvýšení výživného. Žalovaný uváděl, že nad rámec výživného žalobkyni přispíval nemalými částkami, toto své tvrzení však ničím nedoložil. Kdyby tomu tak bylo, pak by žalobkyně návrh na zvýšení výživného podávat nemusela. Pokud žalovaný považuje za vstřícný krok k žalobkyni skutečnost, že výživné v částce 4.000 Kč hradil i v době, kdy byl v pracovní neschopnosti a evidenci úřadu práce, pak výše jeho [příjmů] [příjmů] činila 25 % průměrného platu společně s výší měsíčního příspěvku v nezaměstnanosti měl žalovaný dostatek finančních prostředků k plnění své vyživovací povinnosti vůči žalobkyni ve zvýšené míře. Navíc v roce 2017 byl veden jako uchazeč o zaměstnání pouze jeden měsíc, kdy od května 2017 je zaměstnán v Rakousku s průměrným platem 1.700 Euro, tj. 43.800 Kč při plném úvazku. Dle doložených výplatných pásek vyplývá, že za období listopad 2017 do listopadu 2018 činila průměrná mzda žalovaného 26.000 Kč, tj. 1.035 Eur, kdy se jednalo pouze o částečný úvazek žalovaného. Z výše uvedeného je patrno, že žalovaný měl v posuzovaném období dostatek finančních prostředků na hrazení výživného. Výše jeho měsíčních výdajů včetně výživného pro žalobkyni a dále dvou pojistek představovala částku 13.703 Kč. Neprokázalo se také tvrzení žalovaného, že si na pravidelné měsíční výživné pro žalobkyni musel půjčovat finanční prostředky od rodinných příslušníků, tato tvrzení jsou účelová. Také jeho [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], která žalovaný soudu doložil, nejsou takového rázu, aby žalovanému úplně zamezovaly řádně pracovat na plný úvazek. Žalovaný je zcela záměrně již delší dobu zaměstnán pouze na částečný úvazek v Rakousku, neboť převážnou část času věnuje rozvoji [právnická osoba], v níž je jednatele a též obchodním zástupcem pro Rakousko. Navíc [právnická osoba] má podobný předmět podnikání jako zaměstnavatel žalovaného. Pozice jednatele a především obchodního zástupce je dle běžné praxe prací placenou, a proto tvrzení žalovaného, že od této firmy nedostává žádnou mzdu, jsou čistě účelová, nepravdivá. Jedná se o prosperující firmu a žalovaný je obchodním zástupcem pro oblast Rakouska, není tedy možné uvěřit jeho tvrzením, že by tato výpomoc firmy měla pouze příležitostný charakter. Za dané situace je na místě aplikace ust. § 913 odst. 2 občanského zákoníku, neboť při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného, je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Podle žalobkyně je žalovaný schopen vykonávat adekvátní práci podle jeho vzdělání a možnostem na plný úvazek a plnit svoji vyživovací povinnost v požadované výši. Žalobkyně je od roku 2014 řádnou studentkou [název školy] [ulice] v [obec], její dobré školní výsledky po dobu studia, byly soudu předloženy jako listinný důkaz, který také měl sloužit k vyvrácení tvrzení žalovaného o nesvědomitém studiu žalobkyně. Ihned po ukončení studia na střední škole, v září 2014 nastoupila do prvního ročníku vysoké školy ve formě bakalářského studia. O plnění svých školních povinností svědčí také skutečnost, že žalobkyně byla vybrána na zahraniční studium v Japonsku, kde musela splnit přísná kritéria a následně předložit výsledek svého zahraničního studia. Důvodem k opakování studia od září 2018 bylo, že se žalobkyni nepodařilo splnit poslední zkoušku před státními závěrečnými zkouškami. Toto je situace, která může prakticky u každého studenta a není to důvod považovat studium žalobkyně za úmyslně protahující, jak se žalovaný po celou dobu soudního řízení snaží soudu předestřít. Žalobkyně tedy prokázala, že v jejím případě se jedná o studium zcela účelné, které má sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zcela navazuje a má vést lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro životní potřeby prací. Příležitostné výdělky z brigád by pak neměly jít k tíži žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně dosahovala trvalého nadstandardního příjmu, považuje pak žalobkyně za účelové a absurdní. Finanční odměna za prodej kosmetiky se pohybuje ve stokorunách, nikoliv v tisícikorunách, jak se žalovaný mylně domnívá. Aktivní přístup žalobkyně, která se snaží přivýdělkem finančně nezatěžovat rodiče, především matku, by tedy neměla mít vliv na vyživovací povinnost žalovaného jako otce. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí návrhu na zvýšení výživného, podáním ze dne 14. 1. 2019 uplatnil vzájemný návrh na zrušení výživného počínaje dnem 1. 1. 2019, ev. snížení na částku 2.000 Kč měsíčně. Zvýšení výživného pro žalobkyni nejsou splněny zákonné podmínky ust. § 913 odst. 1 a § 923 občanského zákoníku. Zvýšení potřeb žalobkyně od podlesní úpravy výživného pak byly ze strany výživného po celou dobu od roku 2010 kompenzovány finančními a věcnými příspěvky z jeho strany, byly poskytovány v době nezletilosti žalobkyně její matce bez dokladů, tyto zvýšené potřeby žalobkyně byly plně kryty i těmito příspěvky nad rámec výživného. Proto od roku 2008, tedy v době nástupu žalobkyně na střední školu a následně vysokou školu, nepožadovala tato po žalovaném formálně zvýšení výživného. Žalovaný poukázal na to, že si žalobkyně i nyní přivydělává nemalé částky, které používá na krytí svých výdajů. Skutečný důvod potřeby podat formální návrh na zvýšení výživného však vyvstal u žalobkyně až poté, co žalovaný jako otec žalobkyně projevil nesouhlas se způsobem studia žalované, kdy tříletý bakalářský obor, který žalobkyně studuje na vysoké škole, studuje již šestým rokem, a to z důvodů zcela subjektivních na straně žalobkyně, která si jednotlivé zkoušky nechává až na poslední chvíli, poslední možný termín bez možnosti jejich opakování a staví se tak do role„ věčného studenta“. V řízení bylo prokázáno, že v předmětném období (od 27. 8. 2015) nebyl žalovaný vždy zaměstnán, a to nikoliv z důvodů na své straně, kdy byl jako uchazeč o zaměstnání několikrát veden u příslušného úradu práce, a neměl žádný příjem. Přehled příjmů žalovaného žalovaný založil v průběhu řízení do spisu, kdy za dobu od 10. 7. 2015 do 30. 9. 2018, tedy za 14 měsíců činil jeho průměrný měsíční příjem 18.877,60 Kč, tedy více jak o třetinu nižší než v roce 2008, kdy bylo naposledy rozhodováno o výši výživného pro žalobkyni. V době od 11. 4. 2016 do 16. 10. 2016, kdy byl žalovaný nezaměstnaný, činil jeho příjem pouze cca 10.732 Kč a v době od 17. 11. 2016 do 31. 3. 2017 byl žalovaný zcela bez příjmu, kdy byl sice jako uchazeč evidován na úřadu práce, ale bez nároku na podporu. Za období před podáním návrhu (tj. za dobu od 27. 8. 2015 do 30. 8. 2018) nejsou splněny zákonné podmínky pro zvýšení výživného, když výdělkové schopnosti a možnosti povinného žalobkyní požadované zvýšení, neumožňují. To stejné platí i pro období od 1. 9. 2018 do vyhlášení rozsudku, když dne 12. 12. 2019 byl žalovaný z hospodářských důvodů propuštěn od svého rakouského zaměstnavatele a od 13. 12. 2019 je evidován jako uchazeč o zaměstnání s příjmem ve výši 14.915 Kč měsíčně. Ohledně výdělkových schopností a možností žalovaného nelze odhlédnout od [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována dvě slova] žalovaného, od doby posledního rozhodnutí ve věci, který má vliv na jeho zaměstnávání, kdy pro problémy se [údaje o zdravotním stavu ] je žalovaný [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována dvě slova] důvodů stran výkonů své činnosti ohledně zvedání těžkých břemen. Přetrvávající zdravotní problémy žalovaný doložil [listinné důkazy ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]. Bylo prokázáno, že kromě příjmů ze zaměstnaneckého poměru u rakouského zaměstnavatele, žalovaný nepobírá žádné jiné příjmy, a to ani od [právnická osoba] Žalovaný také poukázal na životní úroveň žalobkyně, která si pořizuje náklad