5 C 245/2020-39 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 11. 5. 2020 se žalobce domáhá zaplacení částky 8.340 Kč s úrokem z prodlení. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] od [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 4. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti ho nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webové stránky]. Zde se žalovaný zaregistroval, požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 6.000 Kč a splatností dne 27. 4. 2019. Žalovaný smlouvu o úvěru [číslo] odsouhlasil. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.340 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 27. 4. 2019. Platby žalovaného činily 0 Kč. Výše nároků žalobce činí 8.340 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že ji uzavřeli [právnická osoba] [právnická osoba ] [právnická osoba ] jako věřitel a žalovaný jako klient, dohodli se na úvěru ve výši 6.000 Kč, žalovaný se ho zavázal vrátit do 25. 4. 2019, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.340 Kč, vše v jedné splátce ve výši 8.340 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 20. 3. 2019 byla na účet [bankovní účet] zaslána částka 6.000 Kč z účtu [právnická osoba] [právnická osoba ] [právnická osoba ]. Přípisem ze dne 22. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a byl vyzván k zaplacení dlužné částky. [právnická osoba], soudu sdělila, že k datu 20. 3. 2019 byl žalovaný majitelem a jediným disponentem osobního účtu [bankovní účet] a na účet byla připsána částka ve výši 6.000 Kč. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatil. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.