12 C 130/2021-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 24.080 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 20.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 2. 2017. Žalovaný dluh neuhradil a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 5. 2. 2017. Žalovaný na úvěr nic nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Soudu byla předložena rámcová smlouva ze dne [datum] a dále jednotlivá smlouva o úvěru, obě datovány [datum]. Soud však zjistil, že ani jedna z těchto smluv není podepsána ze strany žalovaného věrohodným podpisem. Je zde uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronicky, nicméně nebyl připojen žádný podpis, který by zaručoval identitu žalovaného a jímž by bylo prokázáno, že žalovaný souhlasil se zněním smlouvy a takto ji uzavřel. 4. Z uvedených smluv však plyne, že právní předchůdce žalobce se zavázal, že žalovanému poskytne částku ve výši 20.000 Kč. 5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] byla převedena částka 20.000 Kč. 6. Ze zprávy [banka] [anonymizována dvě slova] ze dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že majitelem uvedeného účtu je žalovaný, disponentem je žalovaný a dále [jméno] [příjmení]. Z výpisu z tohoto účtu pak bylo zjištěno, že na účet byla dne 22. 12. 2016 připsána částka 20.000 Kč od právního předchůdce žalobce. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako původním věřitelem a postupitelem a společností žalobce, žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky. 8. Soudu nebylo doloženo, že by před uzavřením smlouvy bylo jakkoli s žalovaným jednáno o jeho schopnosti úvěr splácet. 9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Z listinných důkazů nebylo doloženo, že by věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřoval úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, navíc nebylo ani prokázáno, že by došlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 18. Prokázáno však bylo, že na účet žalovaného byla připsána částka 20.000 Kč uhrazená právním předchůdcem žalobce a že pohledávka právního předchůdce žalobce z tohoto případu byla postoupena žalobci. 19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky, tedy ve výši 20.000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 21. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatku ve výši 4.080 Kč. S ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný poplatek sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.594,56 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 964 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.080 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.