12 C 142/2021-71 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 23.923,31 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 15.000 Kč skládající se z půjčené částky 15.000 Kč a úroku 111,29 % ročně, podle které měl žalovaný úvěr splácet 30 měsíčními splátkami po 1.496 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení. Žalovaný na jistině úvěru dosud dluží celkem 14.895,57 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Soudu byly předloženy doklady, z nichž soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 15.000 Kč, úrok ve výši 111,29 % ročně, smlouva měla být uhrazena do 30 měsíců v měsíčních splátkách ve výši 1.496 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 111,29 % ročně. 4. Dále byly soudu předloženy upomínky zaslané žalobcem na adresu žalovaného. Soudu nebylo doloženo, že by ze strany žalobce došlo k řádnému přezkumu úvěruschopnosti žalovaného. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč, na kterou splatil 104,43 Kč. Rozdíl tak činí částku 14.895,57 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 14.895,57 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 111,29 % ročně. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, jakož i proto, že takto sjednaná výše úroku je nezákonná a tudíž neplatná, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném sporu byl žalobce úspěšný co do 62 % hodnoty předmětu sporu, co do 38 % pak byl úspěch na straně žalovaného. Po započtení míry úspěchu a neúspěchu ve věci tak lze žalobci přiznat 24 % nákladů řízení. Tyto tvoří soudní poplatek 800 Kč, odměna za právní zastoupení v souladu s § 14b vyhlášky č. 1774/1996 Sb., kdy ve sporu byly učiněny 4 právní úkony ještě před zahájením jednání ve věci samé – převzetí příprava zastoupení, sepis upomínky, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby po 300 Kč x 4 úkony + 21 % DPH, k těmto úkonů je třeba přičíst náhradu hotových výloh 4 x 300 Kč + 21 % DPH. Za zastoupení u jednání pak náleží odměna 1.820 Kč + 300 Kč režijní paušál + 21 % DPH. Dále náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu a zpět za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (100 Kč x 4 + 21 % DPH). Cestovné činí 822,27 Kč + 21 % DPH, kdy náhrada za použití motorového vozidla byla spočtena z průměrné spotřeby dle TP 6,6 /4,2/ 5,1 (l/100km), cena pohonných hmot podle vyhlášky 27,8 Kč, sazba základní náhrady za opotřebení vozu 4,4 Kč/km a 140 km ujeté cesty, cestovné činí 822,27 Kč + 21 % DPH. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 5.742,27 Kč, DPH 21 % činí 1.037,88 Kč, celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 6.780,15 Kč, z tohoto pak žalobci bylo přiznáno 24 %, tedy částka 1.627 Kč.