12 C 143/2021-48 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2020 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 46.750 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] Smlouvu o úvěru [číslo]. Ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]. Takto věřitel s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 55.200 Kč skládající se z půjčené částky 30.000 Kč a nákladů spotřebitelského úvěru bez bližší specifikace 25.200 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet 16 měsíčních splátek po 3.450 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 8.450 Kč. 2. Žalobce coby postupník uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů. 4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 30.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 30.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25.200 Kč, tedy celkem částku 55.200 Kč v 16 splátkách ve výši 3.450 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 5. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o poskytnutí úvěru, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je na mateřské dovolené a finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 2.000 Kč a 7.600 Kč, další příjmy a očekávané mimořádné příjmy 30.000 Kč, výdaje celkem 200 Kč, počet vyživovaných osob 2, průměrné měsíční výdaje domácnosti 21.000 Kč, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti 39.600 Kč, k průkazu doložila osobní doklady a složenky za tři měsíce bez bližší specifikace, dále doložila nájemní smlouvu, z níž soud zjistil, že nájemné činí měsíčně 6.000 Kč a 3.000 Kč záloha na služby. Z dokladů plyne, že majetkové a výdělkové poměry žalované nebyly řádně přezkoumány a podloženy. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by bylo provedeno jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. jiné příjmy žalované než rodičovský příspěvek. Nebylo ani zkoumáno, kolik osob žije ve společné domácnosti a jaké jsou reálné příjmy a výdaje domácnosti. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Za prokázané pak soud považuje to, že došlo k přechodu pohledávky z uvedeného právního vztahu do vlastnictví žalobce, který je tak aktivně legitimován k uplatnění nároků z tohoto. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč, na kterou splatila 8.450 Kč. Rozdíl tak činí částku 21.550 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 21.550 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak žaloba byla zamítnuta. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.