12 C 148/2021-52 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2021 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 35.765,88 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo ve třech případech k uzavření smluv o zápůjčce. 2. V prvním případě byla uzavřena smlouva [číslo] o zápůjčce dne [datum] na 12.000 Kč za poplatky 8.017 Kč, na kterou žalovaná zaplatila 13.965 Kč. Na základě toho žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5.958,88 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3.552,73 Kč a dlužné částky poplatku 2.406,15 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 993,09 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 445,87 Kč, úroků 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.552,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení 9 % ročně z dlužné jistiny 3.552,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 3. Ve druhém případě byla uzavřena smlouva [číslo] o zápůjčce dne [datum] na 22.000 Kč za poplatky 19.017 Kč, na kterou žalovaná zaplatila 13.850 Kč. Na základě toho žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 27.167 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15.455,04 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11.711,96 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 5.116,91 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.560,96 Kč, úroků 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.455,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení 9 % ročně z dlužné jistiny 15.455,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 4. Ve třetím případě dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalobce požaduje částku 5.958,88 Kč jako dlužnou jistinu 3.552,73 Kč a dlužnou část poplatku 2.406,15 Kč, kapitalizovaný úrok 993,09 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 445,87 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 3.552,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení 9 % ročně z dlužné jistiny 3.552,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 6. Soudu byly předloženy tři smlouvy o zápůjčce ve věci uzavřené. 7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce zapůjčil žalované částku 12.000 Kč, na tuto částku žalovaná splatila 13.965 Kč. Dále se žalovaná zavázala splatit žalobci poplatky 8.017 Kč. 8. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], smluvních podmínek smlouvy o půjčce a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná se dohodli na poskytnutí úvěru pro žalovanou ve výši 22.000 Kč za poplatky v úhrnné výši 19.017 Kč, žalovaná zaplatila 13.850 Kč. 9. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník se dohodli dne [datum] na poskytnutí úvěru pro žalovanou ve výši 6.000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit 6.000 Kč, poplatek 4.640 Kč, na toto žalovaná uhradila 8.000 Kč. 10. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. 11. Soudu nebylo doloženo, že by před uzavřením smlouvy byla řádně přezkoumána úvěruschopnost žalované. 12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V tomto případě pak smlouva byla podřízená režimu z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla ve třech případech uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předměty zápůjčky byly žalované reálně předány, tedy převedeny do její dispozice. Prokázáno také bylo, že pohledávky byly následně postoupeny na žalobce, který se tak stal aktivně legitimovaný. 20. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 21. V daném případě soudu nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako věřitel řádně zjistil a vyhodnotil úvěruschopnost žalované. Z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny. 22. Na základě uvedeného pak soud vzal za prokázané, že na smlouvu o zápůjčce byla žalované vyplacena částka 12.000 Kč, vrátila částku 13.965 Kč, tedy nic nedluží. 23. Na smlouvu o zápůjčce [číslo] byla žalované vyplacena částka 22.000 Kč, vrátila částku 13.850 Kč, žalobci tak dluží částku 8.150 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 9 % ročně z částky 8.150 Kč od 13. 12. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 811,87 Kč a 9% úrok z prodlení z jistiny 8.150 Kč, od 21. 1. 2020 do zaplacení. 24. Na smlouvu o zápůjčce [číslo] byla žalované poskytnuta částka 6.000 Kč, na tuto částku žalovaná uhradila částku 8.000 Kč, z důvodu úhrady pak byl nárok zamítnut. 25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2) o.s.ř., kdy větší míra úspěchu je na straně žalované, které však prokazatelné náklady řízení nevznikly, proto nebyla náhrada nákladů řízení přiznána ani jedné straně.