12 C 210/2021-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 144.261,01 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou uzavřel celkem dvě úvěrové smlouvy. 2. Jako první uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které byl mezi účastníky sjednán úvěrový rámec 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši pravidelné měsíční splátky 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 93.700,05 Kč, uhradila částku 88.225,03 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 14. 1. 2021, požaduje po žalované částku 50.878,42 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 49.293.42 Kč, poplatků ve výši 255 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč, smluvních pokut 1.000 Kč. 3. Dále účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] kdy žalované byl poskytnut úvěr 130.000 Kč, který se zavázala splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.887 Kč měsíčně. Na tento úvěr však uhradila pouze 109.906 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 14. 1. 2021. Na základě tohoto pak žalobce požaduje částku ve výši 93382.59 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 91.448,59 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1.500 Kč. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 5. Z předložené smlouvy o Kreditní kartě [název karty] [jméno] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru s výší úvěrového rámce 50.000 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že žalobce byl informován o tom, že žalovaná je invalidní důchodkyní s příjmem 10.300 Kč, dále je zde uvedeno, že čistý měsíční příjem partnera činí 25.000 Kč, toto není nijak osvědčeno. Osvědčeny nejsou ani výdaje žalované. Dále bylo soudu doloženo, že žalovaná byla vyzvána ke splacení částky 55.865,36 Kč dne 14. 1. 2021, byla jí také zaslána předžalobní výzva dne [datum]. 6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 130.000 Kč, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Ze smlouvy je zřejmé, že žalobce byl informován o tom, že žalovaná je invalidní důchodkyní s příjmem 10.000 Kč, dále je zde uvedeno, že čistý měsíční příjem partnera činí 15.000 Kč, toto však není nijak osvědčeno. Osvědčeny a zkoumány nejsou ani výdaje žalované. Dále bylo soudu doloženo, že žalovaná byla vyzvána ke splacení částky 98.983,58 Kč dne 14. 1. 2021, byla jí také zaslána předžalobní výzva dne 4. 2. 2021. 7. K výzvě soudu adresované žalobci za účelem zjištění, jak byla přezkoumána úvěruschopnost žalované, bylo soudu sděleno, že při uzavírání úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], bylo uvedeno, že zdrojem příjmu žalované je důchod, čistý měsíční příjem činí 10.300 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 25.000 Kč, celkové měsíční náklady domácnosti na bydlení činí 5.627 Kč, existenční minima dospělých členů domácnosti byla započtena v částce 4.400 Kč, životní minima na tři vyživované děti byla započtena ve výši 6.420 Kč. Dlužno je uvést, že toto nebylo nijak doloženo a prokázáno. 8. Při uzavírání druhé úvěrové smlouvy pak bylo kalkulováno s důchodem ve výši 10.000 Kč, příjmem ostatních členů domácnosti 15.000 Kč, měsíčními náklady domácnosti na bydlení 5.627 Kč, s existenčními minimy dospělých členů domácnosti 4.400 Kč a u tří vyživovaných dětí 6.420 Kč, kdy započtena byla souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků 2.000 Kč. Dále žalobce provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti. Opět – je dlužno říci, že toto nijak nebylo doloženo a osvědčeno. 9. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná na revolvingový úvěr čerpala částku 93.700,05 Kč, zaplatila 88.225,03 Kč. Na hotovostní úvěr pak žalovaná čerpala 130.000 Kč, zaplatila 109.906 Kč. 10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrových smluv. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření jejích příjmů a výdajů, jakož i příjmy a výdaje domácnosti žalované. 19. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak neplatné. 20. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta v prvním případě částka ve výši 93.700,05 Kč, zaplatila 88.225,03 Kč. Dluží 5.475,02 Kč. Žalobce pak z tohoto titulu požaduje částku 50.787,42 Kč. Rozdíl čerpané a uhrazené částky tak činí 5.475,02 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 5.475,02 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.475,02 Kč od 29. 1. 2021 do 19. 4. 2021 činí 100,23 Kč, žalobce požaduje z tohoto titulu [částka], částka 827,65 Kč proto byla zamítnuta. Jako nedůvodný byl shledán též sjednaný úrok, neboť ten se opírá o neplatnou smlouvu. V případě hotovostního úvěru 130.000 Kč pak žalovaná čerpala 130.000 Kč, zaplatila 109.906 Kč, dluží bezdůvodné obohacení 20.094 Kč. Žalobce požaduje 93.382,59 Kč, jako důvodné soud shledal 20.094 Kč, tedy částka 73.288,59 Kč b