12 C 213/2020-27 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 1.573 Kč s úrokem z prodlení. Uvedl, že dne 19. 6. 2019 bylo vozidlo [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný, odstraněno z ulice Hálkova ve Znojmě, neboť stálo v místě, na kterém bylo silničním správním úřadem rozhodnuto o dočasném zákazu stání silničních vozidel z důvodu veřejného zájmu. Vozidlo bylo odstraněno a odvezeno na jiné, vhodnější místo v lokalitě blokového čištění [právnická osoba], [IČO], na náklad provozovatele vozidla, který činí 1.573 Kč. Žalobce fakturovanou částku uhradil, nyní žádá její zaplacení po žalovaném. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Podle úředního záznamu ze dne 19. 6. 2019 byl Městskou policií Znojmo nařízen odtah předmětného vozidla. Z protokolu o dokončeném odtahu vozidla soud zjistil, že dne 19. 6. 2019 v 8.31 hod. ve Znojmě bylo odstraněno vozidlo [registrační značka]. Výzvou ze dne 29. 7. 2019 byl žalovaný vyzván, jakožto provozovatel vozidla, k úhradě nákladů spojených s odtahem předmětného vozidla. Odtah vozidla vyfakturovala [právnická osoba], žalobci fakturou ze dne [datum]. Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno. Podle § 19b odst. 2 věty první zákona o pozemních komunikacích, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Z tvrzení žalobce doložených listinnými důkazy má soud za prokázáno, že v době, kdy žalobce dočasně zakázal stání silničních vozidel, stálo vozidlo žalovaného na místě zákazu. Žalobce zařídil dočasné odstranění tohoto vozidla, společnosti, která toto provedla, úkon zaplatil a k úhradě vynaložených nákladů vyzval žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil, zavázal ho+ soud k její úhradě rozsudkem. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. 2krát režijní paušál po 100 Kč za úkony: předžalobní upomínka, návrh ve věci samé, celkem 600 Kč.