12 C 233/2021-56 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 29. 4. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 43.201,43 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 17.114 Kč sestávajícím z úroku ve výši 28 % ročně v částce 3.448 Kč, z odměny za zpracování zápůjčky v částce 2.000 Kč a z nákladů za administrativní činnost v částce 11.666 Kč, celkem tedy 37.114 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, uhradil pouze částku 17.952 Kč. 2. Dále právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 13.861 Kč sestávajícím z úroku ve výši 29 % ročně v částce 3.577 Kč, z odměny za zpracování v částce 4.940 Kč a z nákladů za administrativní činnost v částce 5.344 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 565 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, zaplatil pouze 6.780 Kč. 3. [právnická osoba] následně postoupila svoje pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 20.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 20.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoje pohledávky za žalovaným na žalobce. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován původním věřitelem písemně. 8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem bylo jednáno o uzavření smluv, které jsou svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru. Dále bylo doloženo, že předměty zápůjčky – finanční částky byly žalovanému reálně předány. 15. Při svém rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 79/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 16. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, kdy z předložené zákaznické karty ze dne 23. 11. 2016 plyne, že žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce pracovní smlouvu, bylo kalkulováno s čistým příjmem 8.000 Kč, měsíčními výdaji 5.000 Kč, aniž by tyto byly podrobně přezkoumány a specifikovány, věřitel se pak nezabýval dalším tvrzeným příjmem žalovaného ve výši 12.000 Kč, kdy žalovaný uvedl, že je svobodný a není zřejmé, co je zdrojem tvrzených příjmů, věřitel ani nezkoumal žalovaným uvedené splátky zápůjček ve výši 990 Kč. 17. Zrovna tak ve druhém případě ze zákaznické karty ze dne [datum] plyne, že bylo kalkulováno s příjmem 6.299 Kč, aniž by se věřitel zabýval, proč došlo ke snížení příjmů žalovaného, nebylo zkoumáno, co tvoří tvrzené další příjmy domácnosti ve výši 14.000 Kč, kdy počet zdrojů příjmů je pouze 1, nebyly dostatečně přezkoumány výdaje a splátky žalovaného. V jednotlivých detailech se tak od sebe tyto zákaznické karty liší, ač je dělí krátké časové období a aniž by bylo vysvětleno, co je zdrojem rozdílů. 18. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalovanému právo na to, aby mu žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. 19. V případě smlouvy o zápůjčce [číslo] soud vyšel z toho, že žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17.023,07 Kč sestávající se z dlužné jistiny 11.118,73 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5.904,34 Kč, kapitalizovaných úroků 1.288,54 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 805,55 Kč, úroků 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.118,73 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.118,73 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Dále soud vyšel z toho, že věřitel žalovanému poskytl částku 20.000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 17.952 Kč. Žalovaný tedy dluží 2.048 Kč, žalobce požaduje částku 17.023,07 Kč, důvodná je částka 2.048 Kč, s níž je žalovaný v prodlení, částka 14.975,07 Kč proto byla zamítnuta spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 645,66 Kč a 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 9.070,73 Kč. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení požadovaného žalobce ve výši 805,55 Kč soud dospěl k závěru, že důvodný je úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 2.048 Kč od 26. 7. 2017 do 14. 7. 2018, který činí 159,89 Kč, žalobce požaduje 805,55 Kč, rozdíl ve výši 645,66 Kč byl zamítnut. Jako nedůvodný byl zamítnut též kapitalizovaný úrok 1.288,54 Kč a 28% úrok ročně z částky 11.118,73 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. 20. Ohledně zápůjčky ze dne [datum] pak žalobce požaduje dlužnou částku 26.178,36 Kč sestávající z dlužné jistiny 16.505,99 Kč a dlužné částky poplatku 9.672,37 Kč, kapitalizovaných úroků 398,89 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 1.195,86 Kč, úroků 29 % ročně z dlužné jistiny 16.505,99 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 16.505,99 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. 21. Soud dospěl k závěru, že žalovaný obdržel bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč, uhradil celkem částku 6.780 Kč, dluží (20.000 – 6780 =) 13.220 Kč, které soud přiznal. 22. Jako nedůvodný pak soud shledal úrok v podobě kapitalizované i běžící, zde byla žaloba zamítnuta