12 C 238/2021-43 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 29. 4. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 9.581,75 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 5.302 Kč sestávajícím z úroku ve výši 29 % ročně v částce 932 Kč, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky v částce 2.728 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek v částce 1.642 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, poslední splátku zaplatil dne 16. 11. 2018 [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne 20. 1. 2020 na žalobce. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5.302 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 932 Kč, z administrativní činnosti ve výši 2.728 Kč a z hotovostního inkasa splátek ve výši 1.642 Kč, v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátce ve výši 246 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena do 7 dnů od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu zbylé částky půjčky s příslušenstvím v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 29 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum]. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahují ustanovení z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále bylo doloženo, že finanční částka byla převedena do dispozice žalovaného. 14. Z uvedeného plyne, že žalovaný obdržel částku 7.000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy, tato částka se tak stala bezdůvodným obohacením na straně žalovaného. 15. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 v e věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, kdy věřitel se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vůbec nezabýval výší výdajů žalovaného, je nevěrohodné, že by tento měl výdaje pouze 2.500 Kč, jak je uvedeno v kartě zákazníka. Žalobce z důvodu porušení své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobce žalovanému poskytl částku 7.000 Kč, podle předloženého splátkového kalendáře žalovaný splatil žalobci 2.300 Kč, proto soud žalobci přiznal částku 4.700 Kč s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy kapitalizovaný 9% úrok z prodlení ročně z částky 4.700 Kč za dobu od 24. 11. 2018 do 20. 1. 2020 činí 490,21 Kč, žalobce požadoval 554,08 Kč, částka kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 63,87 Kč pak byla zamítnuta. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta i ve vztahu k požadované jistině 9.581,75 Kč, kdy soud považuje za důvodně požadovanou pouze částku 4.700 Kč s 9% úrokem z prodlení od 21. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení 490,21 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. 16. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byl poměr úspěchu a neúspěchu ve věci zhruba stejný, proto soud nepřiznal účastníkům právo na náhrad nákladů řízení.