12 C 241/2020-58 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 25.903 Kč s příslušenstvím. Následně pak z důvodu opakovaného částečného plnění ze strany žalovaného bylo provedeno částečné zpětvzetí žaloby, v rozsahu provedených zpětvzetí pak řízení bylo zastaveno. Žalovaný ve věci uvedl, že si je vědom svých závazků, v důsledku pandemické krize však přišel o práci, proto se dostal do tíživé finanční situace a nebyl schopen svým závazkům dostát. Požádal o umožnění splácení dluhu, kdy prokázal, že se snaží dluh umořit podle svých možností. Z listinných důkazů soudu předložených soud zjistil, že žalobce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, jeho výdělkové a majetkové poměry, na základě toho pak dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč, žalovaný se zavázal splácet měsíčně 770 Kč, celkem mělo být uhrazeno 40 splátek. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba za poskytnutí ú) věru 21,05 % ročně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě vyhověl. Vzhledem k okolnostem uvedeným žalovaným má soud za to, že je možno povolit žalovanému splácení dluhu, kdy je nutno podotknout, že nárok žalobce je řádně ochráněn, neboť možnost splátek je vázána na ztrátu výhody splátek, což značí, že pro případ, že soudním výrokem stanovený splátkový režim nebude žalovaným dodržen, stane se splatný celý zbytek dluhu najednou, přičemž je již toto rozhodnutí exekučním titulem. Je proto v zájmu žalovaného, aby dodržel soudem stanovené splátky v jejich výši i termínu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.603 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.037 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b) a § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25.903 Kč sestávající z odměny za tři úkony (převzetí příprava zastoupení, upomínka a sepis žaloby) po 300 Kč 3 + 21% DPH, k těmto úkonům pak náleží náhrada hotových výloh po 100 Kč + 21 % DPH. Dále pak náleží po podání žaloby odměna za dvě zpětvzetí žaloby po 1.400 Kč + 21% DPH a náhrada hotových výloh 2x 300 Kč + 21% DPH. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 5.637 Kč, DPH 21% činí 966 Kč. Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 6.603 Kč. Soud umožnil žalovanému i tuto pohledávku splácet, přičemž i pro tyto splátky platí to, co je uvedeno výše, tedy pokud soudním výrokem stanovený splátkový režim nebude žalovaným dodržen, stane se splatný celý zbytek dluhu najednou, přičemž je již toto rozhodnutí exekučním titulem.