12 C 375/2019-65 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2019 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 12.971 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 9.000 Kč s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 148,15 % p. a. (odpovídající nominální úrokové sazbě 94,42 % p. a.) celkem v 3 měsíčních splátkách po 3.484 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2019. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 18. 3. 2019. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 1.360 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum], na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr 9.000 Kč na dobu tří měsíců. Žalovaný se zavázal uhradit částku 9.000 Kč a úrok ve výši 148,15 % ročně, celkem částku 10.452 Kč ve třech měsíčních splátkách ve výši 3.484 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena částka 1.360 Kč dne 11. 3. 2019. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 18. 3. 2019. 5. Dále byl soudu předložen předsmluvní formulář a karta klienta, ve kterých jsou uvedena osobní data klienta – žalovaného. Dále žalobce uvedl, že žalovaného prověřil prostřednictvím databází SOLUS, NRKI a v databázi vedené společností [právnická osoba] Soudu byl dále doložen výpis z běžného účtu žalovaného za období od 19. 10. 2018 – 21. 11. 2018, kdy z tohoto výpisu je zřejmé, že žalovaný měl více úvěrů ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], …), dále jsou zde četné platby v [právnická osoba ]. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, zkoumány jeho osobní a rodinné poměry. Naopak z výpisu z účtu bylo možno zjistit, že žalovaný je klientem, vůči němuž je třeba postupovat s vysokou mírou obezřetnosti. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 9.000 Kč, na kterou splatil 1.360 Kč. Rozdíl tak činí částku 7.640 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 7.640 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroku ve výši 94,42 % ročně. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení a i z toho důvodu, že sjednaná výše úroků je nemravná, pak byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Tento však nedoložil, že by mu vznikly jakékoli náklady v souvislosti s tímto soudním sporem. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.