12 C 97/2021-36 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 22. 11. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 10.000 Kč s úrokem z prodlení. Uvedl, že uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalobce zajišťoval žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 8. 2019, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 8 všeobecných podmínek měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajatá technická zařízení, a to [název zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [číslo ]. Toto zařízení žalovaná převzala, což stvrdila na smlouvě [číslo]. Po ukončení smlouvy však zařízení nevrátila, žalobci proto vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Účastníci spolu dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služby [název služby] [číslo] na jejímž základě žalobce zajišťoval žalované služby přístupu k [název služby], a to až do dne 31. 7. 2019, kdy byla tato smlouva ukončena. V souladu s čl. 13 zvláštních podmínek pro službu [název služby] [anonymizováno] měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajaté zařízení, a to [název zařízení] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Žalovaná však po ukončení smlouvy zařízení nevrátila, žalobci proto vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobce pod dřívějším názvem [právnická osoba] a žalovaná spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, poskytovaná služba [název služby] [anonymizováno] [číslo], technické zařízení [název zařízení] [anonymizována dvě slova], pronájem, [číslo ] [anonymizováno], ve smlouvě se dohodli na smluvní pokutě ve výši 5.000 Kč za nevrácení pronajatého koncového zařízení. Dopisem ze dne 10. 10. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty 5.000 Kč s tím, že smlouva [číslo] byla ukončena dne 31. 8. 2019, žalovaná měla povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit technické zařízení: [název zařízení] [anonymizováno], sériové číslo: [číslo ]. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobce pod dřívějším názvem [právnická osoba] a žalovaná spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, poskytovaná služba [název služby] [anonymizováno] [číslo], technické zařízení [název zařízení] [anonymizováno] [číslo], nájem, ve smlouvě se dohodli na smluvní pokutě ve výši 5.000 Kč za nevrácení pronajatého koncového zařízení. Dopisem ze dne 10. 8. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty 5.000 Kč s tím, že smlouva [číslo] byla ukončena dne 31. 7. 2019, žalovaná měla povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit technické zařízení: [název zařízení] [anonymizováno] [číslo]. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Z vylíčených skutkových tvrzení doložených listinnými důkazy vyplývá, že účastníci spolu uzavřeli 2 smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, v obou smlouvách byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení pronajatého koncového zařízení. Žalovaná byla vyzvána k vrácení zařízení a úhradě smluvní pokuty. Zařízení však nevrátila a smluvní pokuty neuhradila. Včasným nezaplacením se žalovaná dostala s úhradou do prodlení a žalobci vznikl ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná nárok žalobce žádným způsobem nezpochybnila ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.