14 C 28/2021-39 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 1 920 Kč s úrokem z prodlení. Uvedl, že žalovaný nechal stát vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], dne 8. 4. 2020 na ulici [ulice] v [obec], kde vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Strážník Městské policie [obec] nechal předmětné vozidlo odstranit. Odstranění provedla pro žalobce společnost [právnická osoba]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z protokolu o odtažení motorového vozidla ze dne 8. 4. 2020 soud zjistil, že dne 8. 4. 2020 na ulici [ulice] v [obec] bylo [právnická osoba], odstraněno vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Z protokolu, který platí i jako zjednodušený daňový doklad vyplývá, že celková částka k úhradě je 1 920 Kč. Výzvou ze dne 24. 11. 2020 byl žalovaný vyzván, jakožto provozovatel vozidla, k úhradě nákladů spojených s odtahem předmětného vozidla. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Z tvrzení žalobce doložených listinnými důkazy má soud za prokázáno, že vozidlo žalovaného stálo na místě zákazu. Žalobce zařídil odstranění tohoto vozidla. Společnosti, která toto provedla, úkon zaplatil a k úhradě vynaložených nákladů vyzval žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil, uložil soud tuto povinnost rozsudkem. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přičemž výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. 2krát režijní paušál po 100 Kč za úkony: výzva, návrh ve věci samé, celkem 600 Kč. Přestože žalobce požadoval po žalovaném také zaplacení náhrady nákladů advokáta, nepovažuje je soud za účelně vynaložené, neboť žalobce je velkým krajským městem, které má své specializované orgány a odborný aparát, a podaná žaloba přestavuje běžnou agendu při správě městského majetku, kterou by měl žalobce zabezpečit svými pracovníky. Náklady vynaložené na zastoupení advokátem v tomto řízení tak soud nepovažuje za účelně vynaložené a jejich náhradu proto žalobci nepřiznal.