14 C 58/2021-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 31. 7. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč sestávajícím z úroku ve výši 23,72 % ročně v částce 1 400 Kč, z odměny za zpracování zápůjčky v částce 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek v částce 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, uhradil pouze částku 1 000 Kč. 2. Dále právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč sestávajícím z úroku ve výši 23,72 % ročně v částce 1 120 Kč, z odměny za zpracování zápůjčky v částce 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek v částce 3 200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, uhradil pouze částku 4 100 Kč. 3. [právnická osoba] následně postoupila svoje pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že částku 8 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 6. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoje pohledávky za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován původním věřitelem písemně. 8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z žalobkyni předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem bylo jednáno o uzavření smluv, které jsou svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru. Dále bylo doloženo, že předměty zápůjčky – finanční částky byly žalovanému reálně předány. 15. Při svém rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 79/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 16. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako věřitel řádně nezjistila a nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, kdy z předložené zákaznické karty ze dne [datum] plyne, že žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobkyně pracovní smlouvu, bylo kalkulováno s čistým příjmem 14 100 Kč, měsíčními výdaji 9 100 Kč, aniž by tyto byly podrobně přezkoumány a specifikovány, věřitel ani nezkoumal žalovaným uvedené splátky zápůjček ve výši 1 100 Kč. 17. Zrovna tak ve druhém případě ze zákaznické karty ze dne [datum] plyne, že bylo kalkulováno s příjmem 17 500 Kč, aniž by se věřitel zabýval, proč došlo ke změně zaměstnavatele žalovaného, i když původní smlouvu měl na dobu neurčitou, nebylo řádně zkoumáno, co tvoří tvrzené další příjmy domácnosti ve výši 4 000 Kč, kdy počet zdrojů příjmů je pouze 1, nebyly dostatečně přezkoumány výdaje a splátky žalovaného, kdy je uvedena nová splátka ve výši 1 200 Kč u [banka] [anonymizováno], už však není zmiňována půjčka ze dne [datum] a dále původní splátka zápůjčky ve výši 1 100 Kč. V jednotlivých detailech se tak od sebe tyto zákaznické karty liší, ač je dělí krátké časové období a aniž by bylo vysvětleno, co je zdrojem rozdílů. 18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou tak neplatné. 19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou splatil 1 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 9 000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnuté zápůjčky a již splacené částky, tedy ve výši 9 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 862,60 Kč a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 21. Dále je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, na kterou splatil 4 100 Kč. Rozdíl tak činí částku 3 900 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnuté zápůjčky a již splacené částky, tedy ve výši 3 900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 650,71 Kč a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 7 614,25 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně u