21 C 128/2021-44 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne [datum] se [právnická osoba] (dále jen„ žalobce“) po žalované domáhá zaplacení částky 5.255 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s částkou ve výši 2 955 Kč sestávající z úroku v částce 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, z odměny za zpracování a doručení v částce 1 000 Kč a za hotovostní splácení v částce 1 500 Kč, to vše v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobce. Žalovaná částka sestává z jistiny 4 264,06 Kč a dlužné částky úhrad za služby 990,94 Kč, kapitalizovaných úroků 1.295,79 Kč počítaných od 11. 3. 2016 do 6. 12. 2019 z dlužné jistiny v sazbě 20,98 % ročně, úrokem v stejné sazbě z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky jistiny ve výši 1.295,79 Kč počítaných sazbou 8,05 % ročně z dlužné jistiny 4 264,05 Kč od 18. 3. 2016 do 6. 12. 2019 a zákonných úroků z prodlení z této dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a ze smluvních podmínek smlouvy vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 2 955 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 455 Kč, z administrativní činnosti ve výši 1 000 Kč a z hotovostního režimu splátek ve výši 1 500 Kč, v pravidelných 43 týdenních splátkách po 185 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 91,66 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 20,98 % ročně s tím, že se neúročí v případě prodloužení smlouvy v případě dosavadního prodlení s úhradou některé ze splátek (článek 1, odst. 2 ve spojení s článkem 9, odst. 7 smluvních podmínek, na které článek 1 odst. 2 obsahově odkazuje). Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že částku 5 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele dne [datum]. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalované reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaná v řízení netvrdila a ani žádným způsobem nedoložila, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaná následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že žalobci přísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení ve výši 20,98 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o zápůjčce totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou, že se dostala žalovaná do prodlení, s níž daná smlouva spojuje neúročení dlužné jistiny, opačný výklad smlouvy, která má adhezní charakter, by nedával smysl a pro osobu průměrného rozumu by byl nesrozumitelný. Soud má tedy za to, že žalobci nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, který byl částečně kapitalizován, proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá kapitalizovaného úroku a dále úroku 20,98 % ročně do zaplacení zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení co do předmětu řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 255 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.