21 C 206/2021-33 — Okresní soud ve Znojmě

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 12. 2021 sp. zn. 21 C 206/2021, který dosud nebyl doručován a nenabyl tak právní moci, bylo žalobě zcela vyhověno, kdy bylo ve výroku I rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.802,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 235,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Po konání jednání vzala žalobkyně svou žalobu zpět pro chování žalované, která uhradila částku 1.802,17 Kč, žaloba byla tak vzata zpět s tím, že je žádáno o plnou náhradu nákladů řízení včetně zpětvzetí a úrok z prodlení ve výši 235,41 Kč. Soud dané zpětvzetí věcně považoval za částečné zpětvzetí žaloby co do jistiny, kdy ačkoli zpětvzetí obsahuje formulační nepřesnosti, které žalobkyně výslovně neodstranila, z následně doloženého výpisu z bankovního účtu je patrno, že žalovaná uhradila dne 18. 10. 2021 jistinu platbou ve výši 1.803 Kč. Obsahově se zpětvzetí vztahuje toliko na jistinu. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené zpětvzetí návrhu soud řízení částečně zastavil a současně rozhodnul o částečném zrušení vyhlášeno rozsudku, a to v rozsahu zpětvzetí. Jde-li o výrok II rozsudku o náhradě nákladů řízení, tento nebyl zpětvzetím dotčen. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V daném případě již soud rozhodnul o nákladech řízení do doby vyhlášení rozsudku, jak je uvedeno shora, nikoli však o nákladech za zpětvzetí ze dne 19. 10. 2021. Žalobkyni přísluší paušální náhrada hotových výdajů dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., 300 Kč za jeden úkon (zpětvzetí žaloby). Žalobkyně požadovala náhradu nákladů právního zastoupení, které však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu posoudil jako náklady, které nejsou účelně vynaložené, viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1447/18 ze dne 2. 1. 2019. Judikatura vychází z teze, podle které je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za "neúčelně" vynaložené za každé situace. Je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Tyto závěry pak Ústavní soud vztáhl rovněž na jiné subjekty, mimo jiné i na Českou televizi (viz v prvé řadě nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). V projednávaném případě má soud za to, že nejde o výjimečnou situaci, nejsou zde žádné specifické okolnosti případu, proto náklady za zastoupení advokátem nepovažuje za účelně vynaložené.