21 C 237/2021-44 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 se žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ žalobce“) po žalovaném domáhá zaplacení částky 16.559,20 Kč, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. a poskytl žalovanému peněžní prostředky v částce ve výši 10.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 8.380 Kč sestávající z úroku v částce 2.451 Kč za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně, z odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení v částce 3.726 Kč Kč a za komfortní splácení a vedení účtu v částce 2.203 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 1.022 Kč se splatností poslední splátky 12. 6. 2020 [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne na žalobce. Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 9.553,68 Kč, poplatku ve výši 7.005,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.454,55 Kč vzniklých z dlužné jistiny 9.553,68 Kč sazbou 29 % ročně od 13. 6. 2020 do 18. 12. 2020, téhož úroku z téže výše jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.743,94 Kč vzniklých sazbou 9,75 % ročně z dlužné jistiny 9.553,68 Kč od 14. 2. 2019 do 18. 12. 2020, jakož i zákonných úroků z prodlení od 19. 12. 2020 z téže výše jistiny. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8.380 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 2.451 Kč, částky za zpracování 3.726 Kč a částky za komfortní splácení 2.203 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1.022 Kč, poslední splátce ve výši 1.006 Kč. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu zbylé částky půjčky s příslušenstvím. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 135 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 29% ročně s tím, že trvá pro celou dobu sjednání smlouvy, která byla vymezena jako doba do dne splatnosti poslední splátky (strana 1 smlouvy ve spojení s článkem 9.1 smlouvy), přičemž ve výčtu práv v článku 6 smlouvy v případně prodlení žalovaného právo na úrok absentuje. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 10.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobce, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne. Z karty zákazníka vyplývá, že v době poskytnutí půjčky byla ověřována úvěruschopnost žalovaného posuzováním jeho výdajů a též i příjmů ve výši 17.991 Kč měsíčně, které plynuly z výplatních pásek, kdy podkladem pro toto byla mj. pracovní smlouva žalovaného. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalovanému reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena. Nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaný následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Žalobci byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 6. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v dominantním rozsahu vyhověl. 7. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že žalobci přísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení ve výši 29 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o zápůjčce totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pouze pevnou částkou do doby splatnosti poslední splátky, tj. do 12. 6. 2020. Opačný výklad smlouvy, která má adhezní charakter, by nedával smysl a pro osobu průměrného rozumu by byl nesrozumitelný. Soud má tedy za to, že žalobci nevznikl nárok na procentní smluvní úrok od 13. 6. 2020, který byl částečně kapitalizován, proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá tohoto kapitalizovaného úroku a dále úroku do zaplacení, zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl co do předmětu řízení v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 559,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy o zápůjčce a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor, kde žalobce doplňuje jen výše uvedené údaje, a ostatní skutková tvrzení zůstávají nezměněná.