4 C 176/2021-52 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 4. 2. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18.710,69 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [název půjčky] [název půjčky] [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč. Částka byla bezhotovostně jednorázovým převodem poskytnuta na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 104,81 % ročně, a to formou 20 měsíčních splátek po 2.687 Kč, s první splátkou k 23. 6. 2019. Pro případ prodlení byl žalobce oprávněn žalovanému účtovat poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 450 Kč, současně byl oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč a zákonné úroky z prodlení. Žalobce vzhledem k porušení podmínek splácení žalovaným úvěr k 8. 9. 2020 zesplatnil, od data následujícího po zesplatnění požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Žalovaný nehradil ničeho, ke dni podání žaloby dluží 18.710,69 Kč, sestává z jistiny úvěru 16.284,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, kapitalizované ze zůstatku jistiny od dne následujícího po zesplatnění do 3. 2. 2021 ve výši 2.426,11 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení od zesplatnění a dlužný úrok z jistiny úvěru kapitalizovaný pro období od poskytnutí do ke dni zesplatnění ve výši 5.461,68 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2021. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána vyhledáním žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověřením v registrech BRKI a NRKI a získáním informací od žalovaného, kdy tento doložil, že je zaměstnán a předložil výplatní pásku. 2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. 3. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [název pojištění ] [anonymizováno] [číslo] z [datum], smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 25.000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 104,81 % ročně, výší denního úroku pro případ odstoupení od smlouvy 71,79 Kč, v délce 20 měsíců, celkovou výší k úhradě 53.740 Kč, výší měsíční splátky 2.687 Kč, první splátkou k 23. 6. 2019. Pro případ prodlení bylo ujednáno právo na náhradu nákladů upomínky ve výši 450 Kč za každou, smluvní pokutu 499 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši, při zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Z předžalobní výzvy z 13. 1. 2021 má soud za prokázané řádné upomenutí žalovaného k úhradě dluhu. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby se podává, že částka ve výši 25.000 Kč byla dne 28. 5. 2019 převedena žalobcem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z oznámení o zesplatnění z 11. 9. 2020 se podává, že úvěr je zesplatněn k 8. 9. 2020. 5. Ze splátek půjčky se podává, že ze strany žalovaného bylo uhrazeno celkem 11 splátek po 2.687 Kč, tj. celkem částka 29.557 Kč. 6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze vyhledáním žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověřením v registrech BRKI a NRKI a tvrzeným získáváním informací od žalovaného ohledně jeho příjmu a doložením výplatních pásek ze zaměstnání, kdy nebyly tvrzeny ani hodnoceny výdaje žalovaného či dalších členů jeho domácnosti, soudu tak nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč, dle přehledu splátek žalovaný platbami na účet zaplatil celkem 29.557 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru, proto soud podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci zcela úspěšný žalovaný, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.