5 C 110/2021-37 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 8. 12. 2020 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 10.860 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka] (skládající se z půjčené částky 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 8.180 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 303 Kč, splátky byly vždy do 7. dne od předchozí splátky. Žalovaný splácel nepravidelně. Dosud uhrazená částka činí 7.320 Kč. Splatnost pohledávky nastala ke dni 6. 4. 2019 a datum prodlení ke dni 7. 12. 2019. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce a žalovaný se ve smlouvě dne [datum] dohodli na úvěru pro žalovaného ve výši 10.000 Kč, čerpaném v hotovosti při podpisu smlouvy, doba trvání úvěru byla 60 týdnů, úrok činil 1.980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč, celková výše úvěru byla 18.180 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč. Splácení úvěru bylo dohodnuto v 60 týdenních splátkách po 303 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, úhrada 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 10. 2018, úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Podle sestavy informací ke smlouvě žalovaný řádně nesplácel úvěr, dostával se s jednotlivými splátkami do prodlení, nedoplatek činí 10.860 Kč. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení nedoplatku ve výši 10.860 Kč, který byl splatný dne 6. 12. 2019. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále se přiznává 2krát režijní paušál po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkony: výzva k plnění a návrh ve věci samé, celkem 1.000 Kč.